Experimentální a historická věda

Kreacionisté mladé Země (dále jen kreacionisté) jsou nuceni odmítat veškeré vědecké poznatky týkající se minulosti, které jsou v rozporu s jejich pohádkou o dějinách vesmíru starého všehovšudy nějakých šest tisíciletí.

Jejich oblíbenou metodou, jak zpochybňovat aktuální vědecké výsledky, pak je dělení vědy na vědu experimentální, založenou na reprodukovatelném experimentu, a vědu historickou, pojednávající o událostech a dějích v minulosti. Copak vy jste byli u toho, když vznikala Země a Měsíc?

Ale popořadě...

Představme si, že policie vyšetřuje nález mužského těla s prostříleným hrudníkem. V takovém případě lze soudit, že ten muž byl pravděpodobně zavražděn střelnou zbraní, spíše než aby byl utopen. Soudní pitva a další vědecké metody mohou upřesnit nejen příčinu smrti, ale přibližně i čas, kdy k ní došlo. Podobným výsledkům důvěřujeme a používáme je jako důkaz u soudu, přestože žádný svědek nebyl přítomen, když chlápka mordovali.

Výsledky vědeckého zkoumání nelze přijímat jako absolutní pravdu, přesto nám ukazují, které děje či události (a to i v minulosti) byly z hlediska našich současných znalostí pravděpodobnější, které méně pravděpodobné nebo které téměř nemožné. A co je velmi důležité – naše dnešní znalosti přírodních zákonů, ať se kreacionista kroutí od rána do večera, vychází z experimentu.

Stopy a události

Většina událostí zanechává stopy. Některé stopy přetrvávají jen krátce, jiné lze pozorovat ještě po milionech či miliardách let. Stopou velkého třesku je (mimo jiné) reliktní záření. Planetární mlhovina je stopou po výbuchu hvězdy a z rychlosti rozpínání plynů můžeme dosti přesně zjistit, kdy k výbuchu došlo. Stopou po existenci superkontinentu Gondwana jsou (mimo jiné) shodně datované fosilní nálezy stejných druhů na dnes vzdálených kontinentech. Stopou po proměnlivosti magnetického pole Země je paleomagnetismus. Stopou dob ledových jsou nálezy ledovcových morén hluboko v evropském vnitrozemí. Mohli bychom pokračovat téměř donekonečna.

Praktická experimentální a historická věda (díl první)

Občas nalézáme atom argonu v krystalové mřížce na místě, kde obvykle nacházíme draslík. Argon je netečný plyn, který netvoří vazby, které se podílí na stavbě krystalu, při krystalizaci z taveniny atomy argonu unikají. Tento poznatek lze ověřit experimentem.

Pravděpodobným vysvětlením, jak atom argonu mohl zaujmout místo draslíku je radioaktivní beta rozpad. Původním atomem v krystalové mřížce byl radioaktivní izotop draslíku 40K, jehož rozpadem atom argonu vznikl. Experimentem můžeme zjistit poločas rozpadu draslíku 40K, který činípřibližně 1,25×10^9 let.Můžeme také zjistit rychlost difuze atomů argonu monokrystalem, ta je velmi nízká. Měřením poměru obsahu izotopů 40K a 40Ar lze tedy určit dobu, která uplynula od vytvoření krystalu.

Praktická experimentální a historická věda (díl druhý)

Radiometrická měření stáří hornin, mezi něž patří měření metodou K-Ar, kreacionisté ze srdce nenávidí. Radiometrie už desítky let bourá jejich ideologické bábovičky. A tak v nutných případech klidně postulují proměnlivý poločas rozpadu radioizotopů, přestože nic takového experimentálně ověřit nelze. Svaté texty mají přece přednost i před experimentem.

Závěr

Poctivá věda je jen jedna a je vcelku nedůležité, zda se zabývá pěstováním krystalů nebo rozšířením afrických hominidů. Všechny obory přírodních věd se vzájemně doplňují a obohacují, aby vytvářely konzistentní obraz světa okolo nás. To je jejich cílem. Poctivá věda hledá odpověď na otázky, které nás zajímají, a její praktické výsledky vidíme všude kolem sebe. Zvyšuje modlitba hektarový výnos rýže?