Znáte to!

Jistě to znáte. Jen málo již mně pomáhá posezení s přáteli, s lahví červeného i bílého, nebo piva. Mou družkou se stále častěji stává malomyslnost. Před politikou, před veřejným děním se nedají zavřít oči.

Asi by nepomohl ani panák Whisky za desetikorunu a dvojka vína Miller Thurgau za 8 korun, kdybych se náhodou dostal do luxusního hotelu s krytým bazénem, saunou a tenisovými kurty. Kdeže se, mimo jiné, ještě loni dal koupit levný chlast a zaplatit 241,- Kč za jídlo na celý den? Totiž, v rekreačním středisku pro poslance v Lipnici n/Sázavou. A na to se musí Jaroslav Hašek, prostřednictvím Švejka, dívat.

I třeba proto mě malomyslnost často přepadá, že Lipnice je od nás na dohled.  Dříve jsem věřil Havlovi a uvěřil, že si to naši poslanci zaslouží. Vždyť po krachu vlády jedné strany bylo tolik práce! Pravda, už tehdy se mi zdálo něco v nepořádku. Bylo mi divné, že dětská léčebna musí ustoupit školícímu středisku poslanců. To ještě nikdo nevěděl, že z léčebny pod hradem, vyroste rekreační objekt za 92 milionů korun.

Malomyslnost vzniká s vědomím, že nemáme možnost, ani sílu změnit svoje okolí. Na příklad, naši českou kotlinu zachvátila neodvratná bezohlednost a chamtivost. Naděje na změnu se vytrácí tím více, když tyhle „atributy“ předvádějí a prosazují naši vyvolení zákonodárci i vláda. Stali se vzorem nezvladatelné touhy po penězích a pohodlném životě. Být mocným – ber, kde ber!

Jak se má tvářit celá desetina pracujících Čechů, která k výplatě vidí sotva 10 000 korun? Že by jím nechutnala vepřová panenka, nebo klokaní steak s chřestem? Jak se tváří větší polovina důchodců, co nedosáhne na průměrnou penzi a neví, jestli zítra zaplatí elektřinu, doktora a léky? A co bezdomovci po exekuci? Možná je někdo vezme vyspat do azylového domu, nakrmí zelňačkou a ráno vykopne do dalšího bezútěšného mrazivého dne.

A co naše blahorodí? Když jsou v matičce měst, zajdou si do poslanecké kantýny na ranní polévku za 4 Kč, přidají opékanou šunku s topinkou a stopečku becherovky. Potom zajdou do své kanceláře a přemýšlejí jak nejlépe prezentovat své úspěchy v nadcházejících dnech. Aby měli peníze pro své asistenty, aby k služebnímu autu dostali řidiče. Aby měli bezplatný telefon (Stalo se, že ministr Němec v roce 2005 dokázal protelefonovat 130 000 korun za měsíc.) a dostatek reprezentačních peněz na pohoštění svých přátel.

Kruh se uzavřel. Jak jsem psal v úvodu, já své přátele za státní peníze nehostím. Ale zbavit se malomyslnosti obnáší ještě něco navíc. Když se neopatrně nalévá pivo, vždy vypění a sklenice přeteče. Však to znáte!