V tomhle čase adventu, nejkratších dní a temných nocí, obcházela klekánice a číhala na zlobivé děti. Po domě chodili skřítkové a za oknem bludičky. Záprdka - černého kuřete ve chlévě, se bál i děda.
Často mě vedle vzpomínek pronásledují i otázky. A nejsou to jenom vzpomínky z dětství. Třeba před čtyřiadvaceti lety, když se lámal chlebíček komunistům. Nezlámal se. byla to možná připravená, ale v každém případě lajdácká výměna moci. Může za to Havel se svou naivní důvěrou k Čalfovi a dalším rudým, převléknutým pohlavárům? Kdo tehdy předpokládal, že na náměstích mrzneme zbytečně. Nedávno jsem málem v přímém přenosu viděl, jak v Praze na lavičce, bez zájmu okolí, umíral bezdomovec.
Proč si myslím, že jsme tehdy mrzli zbytečně? Tehdy jsem věřil, že totalita vlády jedné strany, odejde do zaprášených archívů historie. Že povýšenost komunistických, nenažraných funkcionářů a stranických sekretariátů z našich životů zmizí. A co se stalo? Současní „vůdci“ kradou, lžou a hrabou pro sebe víc a ještě k tomu bezostyšně mlaskají. Že do politických stran přicházeli lidé, kteří nechtěli sloužit svým spoluobčanům, ale dostat se k moci, pohodlnému životu a prachům. Proto se ti slušnější nesmějí zlobit, že lidé je všechny házejí do jednoho pytle.
Světnici osvětloval plamen petrolejky a já psal domácí úlohu do školy. Bylo mně jedno, že elektrika se přednostně dodávala průmyslu na splnění pětiletého, komunistického plánu. Vychládající pláty kamen sváděly k posazení. Babička dělala šišky pro husy a na plotně je sušila. Potom, dvakrát denně, se husí krmilo. Husa se zaklekla a namočené šišky, postrkované rukou, klouzaly do volete. Vždy jsem husu litoval a raději odvracel zrak. Musela polykat i když se jí nechtělo.
Jí dnes někdo husí sádlo s chlebem? Alespoň v době vánoc, bychom mohli ze svého pachtění za dobrotama slevit. Kde se vzalo nové náboženství peněz a velkého ega? Máme nově zvolené politiky ochotné naslouchat druhému? Vůdce schopné svým příkladem pozvednout morálku celé společnosti? Všichni jsme si hodně, ale hodně rychle zvykli na pohodlí a hromadění věcí. Pozastaví se někdo nad žebříčkem hodnot? Třeba, jestli drahé auto rovná se úspěšnost, nebo úspěšnost je slušně vychovat tři děti?
Státotvůrci, či bezdomovci, mají být před zrakem Boha stejní. Pro Boha žel, neplatilo to nikdy, jiné to není ani dnes. Kalouskové si zas nakoupili odpustky a za to se Církve v Čechách, svého „mesiáše“ dočkaly už v létě. Ostatní v tomhle krásném čase adventu čekají. Mesiášem se stane Babiš...?
