Snad se najde nějaký šťastlivec.

Alespoň mezi chlapama, když většina příprav spočívá na ženách. Všichni dohromady jme nakaženi děsivým strachem a zároveň nadšením, jak prožít dokonalé Vánoce. S novou vládou, kaprem, spoustou dárků, deseti druhy cukroví a bramborovým salátem.

Jak být klidný, když televize nás přesvědčuje, jak jsme nedokonalí. Že k dokonalosti stačí půjčka a kondicionér na vlasy. Malé děti dostávají čokoládový adventní kalendář, aby věděli, kolikrát se ještě do jéééžiška vyspí. Bohužel, „moderní“ doba přeměnila předvánoční čas ve smršť komerce a nákupního běsnění. Obchody nabízejí tisíce zbytečností a rozum marně přemlouvá ke skromnosti a vnitřnímu zahloubání do poselství Vánoc.

Tak dost řečí! Manželka mě poslala do hypermarketu pro zelí k nedělnímu obědu. Je sobota a zítra bude první adventní neděle. Na to, že je poslední listopadový den, je příjemně. Kachny se párují a křižují řeku jako lodičky. Jenom, když do vody spadne krmení, nastává shon. Z lodiček se stávají válečné lodě a já si představuji hypermarket, kam mířím pro kysané zelí.

Ve zvláštní pohodě, vyměklý a zamyšlený, přicházím k nákupnímu chrámu. Až vzadu se krčí poslední nákupní košíky, zato vedle vchodu postává několik zarostlých chlapíků. Dva z nich drží krabicové víno a na zemi stojí nedopitá, plastová láhev piva. Připadá mně, že ti lidé vypadají docela šťastně.