Nedokáži pojmenovat panoptikum politiků, které jsou občané Čech, Moravy a Slezska, nuceni pod cirkusovým stanem shlédnout. Nedávno jsem si to užil v přímém přenosu z poslanecké sněmovny. Jaké cirkusové klaunérie bude muset přímý účastník české politické scény zažít?
Co pod šapitem sněmovny hrají naši vyvolení, asi nerozeznají ani oni samotní, natož nedobrovolní diváci. I když všichni aktéři před volbami slibují a holedbají se profesionalitou, pojmenoval bych jejich vystupování amatérským cirkusem, kde klaunů je ještě o něco víc. Kéž by se, alespoň dali přirovnat klauni v médiích a političtí klauni ve sněmovně k profesionálním artistům a stavěčům cirkusových stanů! Pravda, tehdy tahle profese, byla také odtržena od běžného života. Jenomže to byli tvrdí chlapíci. Postavit a zbourat zvěřinec s cirkusovým stanem byla neodkladná práce a za týden už na place pobíhali jenom toulaví psi.
Ve středu 7. května jsem si připadal také jako toulavý pes, navíc spráskaný. Scénář schůze sněmovny se měl zabývat vývojem kritického stavu nezaměstnanosti v ČR. Změnil se v klaunérii, lépe řečeno, férii cirkusových herců. Jak jinak, cirkusové hře kraloval zhrzený ministr financí a padákový politik Kalousek. Druhé housle nehrál ani jeho stranický kolega recitátor a sněmovní zpěvák Daniel Korte. „Nejsem politik, já jsem tady jenom za občany.“ bránil se napadený Babiš, který je, mimo jiné, nejoblíbenějším politikem.
Jak asi, ten příběh snášejí opravdoví nezaměstnaní? Já jsem pouze stále naivní důchodce (vel)bloud a po dalších volbách jsem zase uvěřil. Na závěr mého článku se ještě musím omluvit opravdovým cirkusákům, protože dění na naší politické scéně se dá jen těžko pojmenovat. Krize a výpadky v ekonomice se vždy dají dříve, nebo později nahradit. Z morální propasti se nevyškrábem ani za tři generace. Od „Sametové revoluce,“ už jedna generace svojí příležitost promarnila.
