O milosrdentství.

Premiér a prezident jsou opravdovými křesťany, jenž naplnili skutek křesťanské lásky. Milosrdnost je, vedle spravedlnosti, jednou z Božích vlastností.

Kdysi jeden vladař navštívil věznici. Ti na druhé straně mříží přísahali, že trpějí zaujatostí soudců, křivým svědectví svědků, nebo kvůli korupci právníků. Jen jeden vězeň mlčel. Překvapený vladař ironicky pravil: „Předpokládám, že i ty jsi nevinný!“ „ Ne gosudare, jsem vinný a jsem tady po právu.“ „Dozorce ke mně!“ Zavelelo veličenstvo. „Pojď sem, zbavíme se tohoto lotra dřív, než nakazí dav těchto neviňátek.“ A tak byla nabídnuta milost vězni, protože přijmul spravedlivý trest.

Po nějakých staletích, podle současného královského šaška, kancléře a purkmistrů, naše veličenstvo Václav, také naplnilo svoji vládu skutečným křesťanstvím. Snad jedině úplní hrubiáni si mohouou myslet, že s neznalosti věci byli amnestií osvobozeni velkoveksláci a velkozlodějové.

Jsem asi také bez citu, když obzvláště pikantně na mě zapůsobila čerstvá zpráva, že po osmi letech skrývání v cizině, se před amnestií domů vrátil jeden z hlavních tunelářů fondu Trend a Mercia. Kdyby Miroslav Vlastník zůstal v zahraničí, Klausovo milosrdenství by na něho nedosáhlo. Chudinka by přišel o 1,4 miliardy ukradených korun. Dnes také, již byli omilostněni i blahorodí vytunelovaného H-Systemu Jaroslav Vítek, Jaroslav Eliáš a Ladislav Tůma. Nějaká tisícovka bezejmenných poddaných, okradená o 1 miliardu vysokoblahorodí nezajímá.

Zkrátka; milosrdenství většina hloupých občanů mylně považuje za nesoudnost panovníka. Poddaní už zapomněli, že si v devadesátých letech měli možnost zaopatřit si kuponovou knížku opatřenou podpisem Václava Klause. Dnes již zapomněli, komu za tuhle báječnou loterii vděčí.