Někdy je třeba se ohlédnout I.

  Mnozí z nás, pro samé lopotění a pachtění, nemají čas se zastavit a ohlédnout. Nevím přesný citát, ale volně přeloženo: „Kdo se neumí vypořádat z minulostí, jen těžko od přítomnosti může čekat něco dobrého.“ Naše paměť není zdaleka ideální, proto je nutno si připomínat!

Dnešní svátek - Den boje za svobodu a demokracii, má kořeny v roce 1939. Student Jan Opletal za Německé okupace navštěvoval lékařskou fakultu. Dne 28. října 1939 se zúčastnil studentské demonstrace k svátku vzniku Československé republiky, která byla německou okupační správou potlačena. Opletal byl zraněn střelou do břicha a 11. listopadu zemřel. 15. listopadu se konal pohřeb, který přerostl v protifašistickou demonstraci. Pro výstrahu bylo 17. listopadu devět studentů zastřeleno a později asi 1100 studentů zatčeno a odvlečeno do koncentračních táborů.

Jak je tedy patrno, minulost nás provází ať chceme, nebo ne! Dnešní státní svátek v roce 2013, vyšel na neděli. Slavíme Den boje za svobodu a demokracii a všechno tak začalo před čtyřiadvaceti lety. V pátek 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze, měla proběhnout pokojná akce na uctění památky zmíněného studenta Jana Opletala. Tehdejší komunistická policie rozpoutala teror, jenž byl roznětkou pro budoucí „Sametovou revoluci.“

 Nejbližší dny poté Praha zažívala skutečný převrat a neskutečnou naději. V neděli v Činoherním klubu bylo založeno Občanské fórum. Pondělní deník Svobodné Slovo si jediný, dovolil mnoho. Vyšel zde článek: „Koncert, který jen začal - proč v sobotu přestala hrát všechna divadla.“ Také otiskl prohlášení Československé strany sociální (bývalých národních socialistů) k 17. listopadu, jež docela určitě postrčilo běh událostí. Pondělí bylo v Praze velmi vzrušeným dnem.

Od ranních hodin se lidé srocovali před budovou Melantricha na Václavském náměstí. „Vyvěste vlajku!“ A když se na budově objevila, přivítal jí obrovský jásot. V podvečer bylo na náměstí více než 100.000 lidí. Zahraniční novináři již informují svět, naše noviny a televize – nic. Úterý přineslo další manifestaci, teď již ozvučenou. Z balkónu Melantricha se nesly především projevy funkcionářů Čs. Strany sociální. Bouřlivě byl přivítán Václav Havel a další demokraticky smýšlející řečníci. Krátce po páté hodině Marta Kubišová zazpívala hymnu. A ve čtvrtek, další shromáždění překonalo rekordy. Na náměstí a v přilehlých ulicích se shromáždilo okolo 250.000 lidí.

V úvodu, za vřelých ovací, vystoupil národní umělec Rudolf Hrušínský. Občanské fórum, slovy Václava Havla, vyzvalo všechny občany Československa k podpoře generální stávky vyhlášené na 27. listopad: „ ... Chceme žít jako svobodní a důstojní lidé, kteří mají právo mluvit do osudu své vlasti a kteří myslí na osud budoucích generací.“ Závěrečná slova budoucího prezidenta provázely souhlasné ovace. Bylo půl šesté, když s M. Kubišovou, H. Zagorovou, J Nohavicou, J Buriánem a C. a K. Vocalem, hymnu zpívalo celé náměstí.

K nám na „venkov“ do Havlíčkova Brodu, zprávy přicházely jenom pomalu a nadšení bylo tlumeno nejistotou z věcí, které měly přijít až později.