Nazdar Mirečku!

„Myslíš, že nám TO ještě vydrží?“  „ Ale jo Bohouši; když nám do toho nebudou kecat TY nový po volbách.“ „ Myslíš třeba Babiše?“ „Ale Bohoušku! Ten TOHO zprivatizoval víc než Vašek Havlů a Vašek nám do TOHO taky nekecal.“ „A nebude nám do TOHO rejpat ten tvůj kámoš kníže s čírem?“ „Neboj Bohoušku, ten si rád pospí a zrestituoval víc něž Vašek.“

Kdyby TO nebylo k pláči, připadalo by mě srandovní, jak se před volbami upatlaní politici tváří jako spasitelé. Oni, jež mají na svědomí skandálně špatné zákony a beztrestné vyrabování naší země. Oni, kteří po profláknuté revoluci po sobě zanechali, spolu s druhým Vaškem prezidentem, Zemanovu spálenou zemi.

Požáry nikdo nehasil, všechno co shořelo musíme platit znovu a znovu. Státní pokladna nemá jiný zdroj než to, CO do ní my občané vložíme. Aby bylo na reprezentační potřeby ministrů, poslanců a senátorů, aby bylo na krytí kmotrů, kteří pro ně beztrestně rabují. To trvá již dlouhých dvacet čtyři let. Dobře si pamatuji, když následník Vaška, Václav Klaus, si přál větší počet Viktorů Kožených. Možná netušil, kolik jich už TADY máme.

Kožený se prý vrátil „domů“ s aktovkou a dvěma tisíci dolarů. Že mimo největší zlodějiny na občanech, dokázal rozprodat flotilu československých zámořských lodí, si již málo kdo pamatuje. Abych laskavého čtenáře neunavoval, zmíním jenom ještě jednoho velkozloděje. Zdeněk Bakala prý přijel z Ameriky jako bohatý muž. Jsou také lidé, kteří ho pamatují na Hradě jako poradce Václava Havla a přítele Karla Schwarzenberga. Bakala je dnes jeden z nejbohatších podnikatelů, majitel 44 000 bytů a spolumajitel konečně propírané privatizace OKD.

„Nazdar Karle, něco bysem potřeboval.“ „Fajn soudruhu, teda promiň Franto.“ „No, potřeboval bych pučit čtyři miliardy.“ „Už TOHO tady moc nejni, ale pro tebe něco vyhrabu.“ „A na co to chceš?“ „ Na uhlí.“ „No dobrý, ale čím budeš ručit?“ „No přece tím uhlím pod drnem, ty vole. A navíc dám lidem práci.“