Už dávno mě pronásleduje jedno tajné přání. Chtěl bych vstoupit do poslanecké sněmovny. Stačilo by alespoň do restaurace (kantýny). Jsem snad potrestán, že jsem se neuplatnil ani jako politik místního formátu…?
Abych byl přesný, toužím dát si tři Becherovky a restovaná játra s oblohou za 30,- Z genia loci prozatím hltám jenom důležité debaty v lavicích vyvolených, prozatím jenom v televizním přenosu. Však po poslanecké restauraci nadále toužím i s vědomím, že za dvacet let trochu podražilo. Ale na druhou stranu, už několikrát mám valorizovaný důchod. Oběd bych určitě uplatil!
Kdo může staršímu člověku zazlívat fantazii a živé sny! Myslím, že se to stalo zrovna ve středu, den po rozhodnutí Nejvyššího soudu. Chvilku jsem přešlapoval ve Sněmovní ulici a povolení od krajského tajemníka strany jsem chvilku žmoulal v ruce. Potom v pravý čas ho předložil poslanecké stráži. Bezpečnostní rám mlčel a moje ověřené kroky směřovaly zleva na balkón.
Zrovna probíhala sněmovní schůze a bylo ticho, že jsem vedle sebe uslyšel spadnout špendlík. Dole před řečništěm se tísnilo asi deset poslanců a v pokoře čekalo, až je předsedající Zaorálek vyzve k pultíku. I mikrofony se nemohly dočkat jemných doteků lidských rukou. Já se otočil za zvukem špendlíku. Jediná volná nosní dírka (pronásledovala mě rýma) zaznamenala příjemný parfém a oku zalahodilo oblé ženské lýtko.
Sotva kdo by přinutil mé oči podívat se výš. Byl jsem zmatený z vládní krize, z rýmy a včerejšího rozhodnutí Nejvyššího soudu. Také nedostatek sebevědomí z příslušnosti k bílé rase a národu, sráželo můj zrak ke špičkám bot. Hned vedle ležel špendlík s modrou hlavičkou. Laskavá ruka, navyklá ohýbání mikrofonů, dokázala ohnout i mojí hlavu vzhůru. Obejmulo mě teplo vzlínající až ke kořínkům vlasů. Až později jsem rozpoznal, že se jedná o pot.
Laskavým rukám a uhrančivým očím teď již nedalo žádnou práci mnou pohnout směrem k dámským toaletám. V předsíňce zvící velikostí vstupní haly, se laskavá ruka proměnila. Následovalo smýknutí směrem ke dveřím umývárny. Když zaklapl zámek, příjemné teplo se proměnilo ve zmíněný studený pot. Nepomohla krása mramorového obkladu, ani všechny secesní napodobeniny kohoutků a různých hejblátek ve zlatě. Zblbnutý jsem se nechal převléci do Adamova roucha a ve stoje připoutat zlatými řetězy do masážního, sprchového boxu.
Laskavý čtenář snad promine, pokračovat v tomhle příběhu raději nebudu. Mohl bych být zatčen za šíření pornografie. Rád však sděluji, že se mi vyplnilo přání. Konečně jsem byl ve sněmovně, i když místo jatýrek na grilu a třech Becherovek, se mi dostalo trojnásobného znásilnění na dámském WC. Myslí snad někdo, že byly naplněny znaky trestného činu? Myslí si snad někdo, že mám poslat trestní oznámení na vyvolenou paní čistou?
Politika přece není sentimentální, je to tvrdý byznys. A na půdě (i hajzlu) sněmovny se děje vše v zájmu této země a pro blaho jejího lidu. Něco za prachy, něco dobrovolně a něco pod nátlakem. Ať je to půjčka, kšefty, vydírání, či láska. Zkrátka – vždy je něco za něco! Takový běžný politický obchůdek, který nepodléhá trestnímu řádu. Stačí kouzelné slovíčko – imunita a jde se „na věc.“
Stalo se v pouze na balkónu poslanecké sněmovny a případná podobnost je čistě náhodná. Nikomu nezavdává příčinu, podat trestní oznámení.
