Kdo vyhrál?

Jednoduchá otázka – složitá odpověď. Po včerejším jednání našeho intelektuálního výkvětu v poslanecké sněmovně, si netroufám radit, ani vědět! Navíc se mně do mysli, ten den, v pozdních hodinách, zamotalo ruské drama o vyjímečném muži admirálu Kolčakovi v osidlech zakázané lásky, jejíž čistotu, nezměnila ani bolševická revoluce. (Mimo jiné, na Transsibiřské magistrále byla zmínka o českých legionářích.) ČT dvojka, možná film uvedla k výročí Velké říjnové socialistické revoluce. V dětských letech mi bylo vždy divné, že se VŘSR slaví 7. listopadu. O Juliánskén kalendáři dnes již něco vím, ale přiznám se, že si díky našim vysokoblahorodím, stejně nevím rady.

Po včerejšku v poslanecké sněmovně, asi našinec konečně poznal, že nejde ani o „věc,“ jen o revoluci. Vůbec ne o revoluci bolševickou (kdo si přeje, může oslavovat 95. výročí), ani jinou společenskou.  Právě probíhá revoluce morální, vytvořená nepoučením našich vyvolených z poklesků našich předků.  Dnes již dobře víme proč úmyslně celý středověk zapomínal na starověk Římského impéria. Proč v Čechách se z vyznavačů Evangelické víry staly vyhnanci a psanci, proč z masarykovské první republiky se stalo klišé rádobydemokratů, proč Havlovsko-sametové nejsme jako oni, přeměnilo Klausovské Občanské Fórum na: „Není třetí cesty, neznáme špinavé peníze.“ Mezi námi, asi jde o něco naprosto originálního. Nevím si rady a s čím srovnávat.

Jedno, se však už rýsuje jistě. Naše nemravná společnost padne na držku jako např. starý Řím, či velký Sovětský svaz. Tahle konjunkturální revoluce pochybného liberálního pravičáctví se chová k morálce jako bolševici v bratrovražedné válce v Rusku začátkem 20. století. Laskavý čtenář snad promine, že se mi do dnešního názoru zapletl film o zamilovaném admirálu Kolčakovi. Protože bezpráví a arogance k názorům většiny občanů je, pro srovnáním s dneškem, stejná. I v komunistickém Československu 50. let minulého století i v době dnešního, opelichaného Modrého ptáka.