Nová doba v “českých“ restauracích - neuvěřitelný příběh dneška

Předěláváme domek - okna, zateplení, komínové vložky, obklady atd. Protože obchod se stavebninami je nedaleko, šel jsem doobjednat materiál dalšímu dni stavbě potřebný. Když jsem odcházel, všiml jsem si nápisu nenápadné sousední budovy   „Nově otevřeno – studené Svijany“ . Bylo odpoledne, já pěšky a žízeň. A tak jsem rozrazil dveře nově vyhlížejícího restauračního zařízení.

Otevřel jsem dveře a do hlavy mě praštil kabel visící ze stropu. Uvnitř „nového“ podniku seděly 2 ženy neurčitého věku pochybného vzezření. Blondýna opilou šilhavostí zaregistrovala moji přítomnost, brunetka právě usínala nad otevřeným plastovým kelímkem nějakého zdravého jogurtu, v němž vražená lžička jí nenechala usnout. Totiž její klesající, alkoholem zmožená hlava narážela do špičatého držadla lžičky – tu čelem, tu okem, bradou..

Slušně jsem pozdravil a nevěřícně zeptal zda je otevřeno.

„Jasně, pojď dál, dáš si pivo?“ , odvětil ženský hlas česko-rusky za clonou modrého dýmu. No, čekal jsem co bude dál a tak jsem odvětil: „ Jasně, co máte?“

„Svijany, Kozel, Gambrinus“, odvětil stejný hlas jehož postavu jsem viděl jen v obrysech.

„Dejte mi Svijany“, řekl jsem překvapený restauračním osazenstvem. V tom jsem si všiml nedopitého půlitru piva a chlapíka s pivním břichem, který se pomalým krokem z poza výčepu k němu blížil. „Co pijete vy?“ zeptal jsem se jen tak mimochodem. „Kozla“ , povídá.

„Tak změna, dám si Kozla“, říkám a slyším jeho smích. Z oblaku dýmu se vynoří hubená ženská postava, která se mnou již komunikovala : „ Tady je to pivečko, vy asi umíte i dobře psát, že?“ nepochopitelně, ale srozumitelně se ptá a pokračuje : „ nemůžete nám něco napsat na tabuli ? Já ani oni to nesvedou“ a hlavou kývla ke stolu sedících mnou popsaných osob.

„Tak co to bude“, povídám a zvedl jsem se zvědavě k čerstvě omyté černé tabuli. A paní začala diktovat :

Hermelín 47,-

Utopenec 30,-

Tresčí játra 60,-

Guláš 65,-

Kozel 21,-

Gambrinus 23,-

Svijany 23,-

Když viděla mé technické písmo, které ve mně i po létech zůstalo, nechala mě skromné údaje napsat ještě na 2 další stejné tabule. Asi do zásoby.

Pak se mě opilý „břichatec“, podle kterého jsem si poručil značku piva, zeptal, jestli umím připojit a naladit satelit. Záhy jsem zjistil, že se jedná jen o satelitní receiver a jeho připojení k televizi. Zapojil, naladil, rychle dopil a rychle odešel.

Byli milí, moc milí..a už se domlouvali, že nefunguje zásuvka v kuchyni a plotýnka u sporáku, venkovní světlo a splachování na dámském WC..

Myslím, že to nebude dlouho trvat a bude opět „Nově otevřeno“. Ale to už si „vercajk“ vezmu s sebou.