Vzpomněl jsem si, jak někdy v roce, snad 1985, jsem potkal kamaráda na zastávce autobusu v Kladně na okrsku "O". Povídám, kam jedeš a on mi řekl, že si jede koupit do Prahy trsátko.
Byla tehdy jiná doba a trsátko byla především Jolana. A pokud jsi chtěl lepší trsátko, musel jsi navštívit Tuzex, vystát frontu a zde měli v nabídce krásná trsátka značky Dunlop.
Takové trsátko stálo tehdy jeden Bon, což bylo dost, tehdy pět korun. Tedy pokud se nic nezměnilo. Příběh mého kamaráda, muzikanta, se odvíjel následovně:
Nasedl do autobusu v Kladně, dojel na Leninku, tedy dnes na Dejvickou, nasedl do metra a odjel do patřičného Tuzexu. Před obchodem oslovil vexláka (pravděpodobě Romana Skamene), zda by si od něj nemohl koupit Bon. Ten se podivil, že pouze jeden a opovržlivě mu Bon věnoval. Kamarád pak zaujal místo ve frontě a ukázněně čekal, až na něj dojde řada. Konečně.
Pod sklem pultu se na něj mimo strun smála patřičná trsátka. Ukázal prodavačce na jedno krásné žluté milimetrové trsátko Dunlop a ta pravila:
"Dva Bony!“
On se podivil, že trsátko již nestojí jeden Bon nýbrž Bony dva. Ale nezbývalo mu nic jiného, než frontu opustit, protlačit se ven a opět požádat milého vexláka o ještě jeden Bon. Ten pravil něco o idiotech, ale byl to hodný vexlák, vexlák lidumil a protože byl v dobrém rozmaru, věnoval kamarádovi ještě jeden Bon.
A tak se můj šťastný kamarád znovu postavil do fronty, která byla až ven, vystál to štěstí socialismu a nakonec si koupil jedno trsátko Dunlop a to také dovezl do Kladna a všem ho ukázal.
Taková to byla doba a toto byla radost té doby. Nikomu z nás to nepřipadalo divné a možná jsme mu to trsátko záviděli. Tu píli pro cíl který získal.
Bohužel, životní příběh tohoto muže, není nakonec veselý. Zamiloval se tak, že dobrovolně odešel z tohoto světa. Zvládl ukázněně tento nákup ale zdálo se mu, že nezvládá srdce jedné ženy. Vzpomenu si na něj občas. S pietou protože to byl kamarád.
Dnes jedem s kapelou hrát na soutěž Notování. Koná se v největším hudebním domě v Praze v Music City. Několik pater naprosto všeho s hudbou spojeného. Zavírají v sedm ale mi tam budeme o něco dřív. Soutěžit jedeme možná zbytečně, ale rozhodně mi je jasné, co si koupím. A koupím si dvě! A žádného vexláka nepotřebuji. A to je asi ta svoboda, přátelé!
