Milý deníčku. Dnes to vyšlo! 9.3. 2016:

Koukal jsem po ní delší dobu. Super tvary. Bohužel nedostupná. Tvrdě jsem pracoval a myslel na ní. Občas jsem ji znovu viděl. Byla pořád krásná. Doufal jsem že čeká jenom na mě, ale co kdyby, někdo, bohatší....

 Znovu jsem spočítal všechny peníze. Mám, nemám? Dnes už jsem to nevydržel. Běžel jsem za ní. Byla tam. Nádherná baculka. 
Že je krásná?

Prodavačka říká: "Dvěstědevadesátdevět korun!"
"Ano."
"Budete si přát tašku za korunu?"
"Ne. Jedině zadarmo."
Podívá se na mne a praví "Bohužel tašky zadarmo nemáme!" a podává mi zpátky korunu.
"To je dobrý, děkuji!" odpovídám hrdě. Přeci si nebudu kupovat igelitový pytlík za korunu když jsem si teď koupil za dvěstědevadesátdevět korun vázu. Bože to je svět!
Odcházím i s igelitovým pytlíkem který mi prodavačka nakonec vnutí, čímž přijde o honorář.
Koukám tady na ní. Byl to dobrej obchod!
Mám hlad. Už mi nezbylo na jídlo. Ale je tam ještě salám. Žvejkám salám a koukám na vázu. Ta váza byla dražší než těch deset tulipánů. A víte kolik stojí deset tulipánů? Dost!
Člověk si to má rozmyslet, než si něco koupí. A to já umím!
Hlavně nekupovat blbosti!

Že jo?