Dnes měl za mnou do atelieru přijít Pepik Fousek. Ale pořád nešel. Chodí si ke mně pro portrétní fotky. Občas ho vyfotím a vytisknu mu snímky na formát 10x15 cm, tedy formát zvaný pohlednice a on ty fotky pak podepisuje a rozdává.
Třeba v Luhačovicích. Tuhle jsem ho vyfotil a řekl jsem mu, že tam vypadá jak rocker ze skupiny Puhdys. On se smál, pak mi volal za týden z Luhačovic a povídá: „Karle, tady paní šatnářka říká, že na tý fotce vypadám jak rocker, ze skupiny Puhdys“ a smál se jako blázen.
No a dnes nejde a nejde. Jdu si vedle udělat kafe a najednou se mi zdá, že slyším kukačku. Sakra pták v atelieru. Kouknu a na židli sedí Pepa má ruce u pusy a kukal a tak věrně. A hned spustil: „ Hale to jsem byl jednou někde na chatě a tam šla jedna paní na záchod a já si sedl za tu budku a začal kukat. A ona: Kukačko, kolik let budu ještě na světě? A já kukal do stočtyřiceti. No ta mi dala“! A smál se opět a hned mi ukazoval jak umí v kukání celou stupnici a pak spustil sýčka. Do toho zvonil telefon ale nedalo se to vzít, radši jsem koukal na Pepika jak kuká a houká. Konečně dokukal celý udýchaný.
"Tak kolik chceš těch fotek?“
"Tak ukaž, co tam máme, jo tuhle a tuhle taky a ještě tyhle, výborně!“
"Kam jedeš Pepo?“
"Do Luhačovic. Hale to jsem tam jednou jedný učitelce podepisoval knihu a napsal jsem jí tam: „Věrušce a samé krásné dni“. A ona mi řekla“ Ale pane Fousku, máte tam chybu, píše se přece samé krásné dny“! Tak jsem se zamyslel a řekl jsem jí „Ale paní učitelko, neříkala jste, že máte dnu“?
A tak jsme si s Pepíčkem krásně popovídali.
Je dobře, že mu těch fotek dávám málo. On zas přijde. Protože, jemu udělat sto fotek, je prostě málo.
