Dům a pes

Nedávno jsem fotil dům. Pro architekta. Krásný dům. Krásnější, než si dovedete ve svém krásnu představit. Nechci vás podceňovat. 

 A byl tam takovej pes a chodil se mnou a dělal mi společnost. Vždycky když jsem si postavil stativ, a zaostřil tak on už tam zase někde ležel a chtěl vyfotit.
Pokud si někam lehl, bylo to vždy kompozičně zcela správně. Nemrkal při fotografování, neupravoval si těsně před fotografováním srst.
Byla tam poměrně tma a tedy dlouhé expozice a on vydržel takhle hledět třeba čtyři vteřiny. Byl to pes model. Klidný a vážný. Všichni přítomní ten dům obdivovali a ti co tam bydleli, se snažili žít spořádaným životem a nic nezničit, na nic moc radši nesahat. 
Ale tomu psovi to bylo uplně šumák a lehl si kam chtěl, prostě ten dům byl jeho.Ten dům byl jeho i když si tam jeden myslel, že jeho je ten dům. To byl ten nejustaranější. Nejnervóznější.  Nejzadluženější.

A pes si tam chodil, olizoval tlapky, nechal lidi ať si mluví, on věděl svý. Psí.
Takovej pes, by se mi líbil. Irský teriér je to prý. Akorát nevím, jestli Irský teriér může žít v normální noře. S lidma. :-)