Divná ženská

Dneska přišla do atelieru ženská a už od pohledu se mi zdála celá nějaká divná.  Kočárek za ní se přehoupl přes práh a už mi povídá, jestli bych jí nevyfotil kluka, že je mu rok a jestli mám dort.

Povídám nacvičenou formuli, že se u mě fotí na objednávku a že mám vlastně volno až v březnu a tak podobně. Ona se vám tak podívala a že potřebuje jen jednu fotku u dortu a že v březnu bude Matějovi už rok a měsíc a že to už nejde.
No tak, jak bychom to udělali, no tak teda pojďte, já kluka vyfotím. A nakvašeně jdu připravit polystyrénový dort, který mám od jedné babky pro tyto účely. Máma celá šťastná posadí kluka k polystyrénovému dortu, kluk kouká, kde je a začne se smát. Cvaknu ho. Pro jistotu ještě jednou. Profesní čest mi velí udělat více záběrů, tak ještě takhle a takhle, s mámou a vedle mámy. Nakonec jako vždycky mě to začalo bavit. Kluk se řehtal, máma zářila. Dobrý.
No a kdy by ty fotky mohly jako být hotové? No, tak v březnu. A ona, že prý narozeniny a babička a tak podobně. Hm....No tak, paní, jedině že bych Vám je udělal hned! Hned? No to by bylo skvělé! A to jde, pane? No jistě že to jde, slyším se hovořit.
No tak já si zaběhnu do Kauflandu nakoupit a za chvíli příjdu. Jo?
No jistě paní.
Odešla, dělám ty fotky, raz, dva a je to. Koukám, docela pěkný.
Za chvíli je ženská zpátky, ještě si koupila rámečky, fotky všechny, zaplatí a najednou vyndá flašku. Dobrýho červenýho vína a povídá: Pane, to je pro Vás, za to že jste byl tak hodný. A odešla.
No prostě úplně divná ženská. Teda ještě že se nenechám vždycky ukecat. Živnostník je chudák.

Dneska je teplo. Už snad ta zima odleze a bude zase hezky.
Hezký večer.