Dál to trapně prohráváme my, co ještě tvořivě pracujeme.

Měli bychom se koupat v úspěchu, dík růstu produktivity práce, pokroku vědy, techniky a technologie. Řešit problémy které nás trápí, zdravotní, ekologické, energetické. Místo toho se zoufale snažíme odolávat úpadku, který se přibližuje ze všech stran. Vymíráme, přibývá duševních nemocí, trpíme nezaměstnaností, nejistotou plynoucí z ekonomické situace.  

Tenhle malér má docela  krátkou historii, odhaduji tak 10 000 let, když jsme jako zemědělci začali vyrábět přebytky. Nejprve se na tom přiživovaly myši a toulaví psi, potom ti co nebyli schopní účastnit se lovu nebo práce na poli kvůli zdravotnímu nebo duševnímu omezení.

S těmi by se to dalo vydržet, našli se ale další, rafinovanější, kteří si k tomu vymysleli demagogický doprovod. Začali to šamani, s obětinou na oltáři, která bývala k snědku, potom kněží, kteří v chrámu nechali před žasnoucími věřícími otevírat dveře na pokyn božstev, ve skutečnosti pomocí jednoduchého parního mechanizmu. Tak vznikla lež, o kterou se opírají doposud. Tentokrát můžeme upřesnit, že se jedná o státní lež, s původním zaměřením, dostat se k přebytkům, které vytvářejí ti co tvořivě pracují. Trápíme se s tím už zmíněných 10 000 let se střídavými výsledky  . Před dvěma tisíci let to vypadlo nadějně, když Mojžíš nechal vytesat do desek, že lhát, krást a vraždit se nesmí, opsal tedy to co máme dědičně uloženo v psychice, tedy v duši. Žili jsme s tím dva tisíce let a situace se pomalu zlepšovala k pěknému úspěchu společnosti před první světovou válkou, kdy jakž takž osvícenému panovníkovi stačilo zanedbatelných 10% a když bylo nejhůř daly se před financem slepice schovat k příbuzným a víno   do skrýše pod podlahu.

Se šlechtou a panovníky z Boží milosti, to bylo občas taky krvavé střetnutí, když jsme museli umírat na bojištích a nebo táhnout do Ruska kde bývá v zimě mrazivo nebo pomstít Ferdinanda. Ve skutečnosti to byla selánka proti tomu, co nám připravila další sorta parazitů, kteří si říkají politici. V 20. století jsme s nimi udělali  děsivou  zkušenost, když se proviňovali proti pátému přikázání a nechali vraždit. Bohužel v 21. století pokračují v hříchu, když účelově kradou a lžou. Je to pořád stejné jako před těmi tisíci let. Jde o přebytky které vytvářejí ti co pořád pracují. Situace je o to horší, že máme k dispozici vyspělou vědu, techniku a technologii, takže se nám daří vytvářet obrovskou nadhodnotu. Měli bychom se koupat v úspěchu, řešit neodkladné problémy s ekologií, taky porodností, nezaměstnaností, místo toho živíme armádu příživníků, kteří nás okrádají a ještě nám házejí klacky pod nohy. Pomocí stejně mizerně rozumově vybavených souputníků vytvářejí státní lež, kde se praví, že obírat o daně a poplatky se musíme nechat dle zákona. Dokonce tohle moderní přikázání je součástí Listiny základních lidských práv a svobod čl. 11, odst. 5. Policie a státní exekutiva se postará abychom neunikli.

My co dokážeme se svými výrobky, nebo se svýma rukama stát na jakž takž svobodném trhu a dokážeme se uživit, jsme na tom zcela bídně  co se týče prestiže, autority, sebevědomí. Z toho plyne, že jsme ve zvýšené míře postihováni nemocemi ducha a potom těla, takže nás dál ubývá. Z toho plyne, že v systému, kdy pravdu dle zákona mají ti kterých je o jednoho víc, nás lehce přehlasují sami politici se spolupracovníky, některými státními úředníky, Romy a důchodci. Prostě jestli se nestane zázrak jsme momentálně bez šancí a čím víc se přičiníme tím to bude horší. Protože pracujeme, nemáme tolik volna a tedy šancí proti těm kteří žijí z kořisti a mají dost času účastnit se života který se jmenuje politický a příslušně přidružený. Těžko se z nás stanou VIP když nemáme velká prsa a dlouhé nohy, nedovedeme hezký zpívat, nebo rychle běhat a daleko házet, abychom mohli o svých problémech promluvit někde jinde, než v hospodě, kde nám brzo zakážou i kouřit. Nemluvě o tom, že na rozdíl od jiných je nám přísně zapovězeno tisknout na kopírce peníze  nebo provádět tu šikovnou fiskální politiku.

Novináři na naší činnosti také neshledávají nic moc zajímavého, leda když si v továrně na šicí stroje proneseme přes bránu pár součástek a doma po  smontování nám z toho vyjde těžký kulomet, to jsme opět jen pro smích.

 I když to vypadá bledě, musíme se prosadit do původní role před 10 000 lety, nebo alespoň před dvěma tisíci lety. Musíme konečně bouchnout do stolu, jako už víckrát v historii a tentokrát to zase nezkurvit, když nově instalovaná garnitura chce zase zaujmout tu tradiční roli a použitím násilí a tak zvané propagandy zdokonalené ve třetí říši, potlačit jakékoli pochybnosti o tom, že oni jsou ti praví vyvolení nebo tentokrát zvolení k tomu aby žili z toho co nechali zrekvírovat a ještě nám pořizovali nová říkadla o tom co smíme a nesmíme, jako malým dětem.

Dovedeme být soběstační, samostatní, máme vysokou míru sounáležitosti, umíme spolupracovat za rovných podmínek, jsme geneticky vybaveni sociálním chováním. Dovedli jsme přežít, takto dokonale vybaveni  po celou ontogenezi , která trvala miliony let až sem.  Tak je zkonstruovaná naše psychika a to podmiňuje přežití druhu, který se dnes vzhledem k výsledkům nemůže jmenovat člověk rozumný. Musíme se prosadit proti uzákoněné státní lži, že jedni budou držet hubu a pracovat, přesnější by bylo dále sloužit, nechat se okrádat o nadhodnotu, kterou vytvoří, tentokrát se jedná u těch výkonnějších o 70% a víc. Za ten balík, který se jmenuje rozpočet se potom po přerozdělení vytvoří ošklivé představení parazitů v režii neúspěšného zadluženého státu, v okázalých rezidencích, v lesklých limuzínách, v lesklých polobotkách, dokonce v lesklých ornátech, na obrazovkách televizorů, na plátnech kin, v tak zvané kultuře a sportu. Jsme zpátky v době předkřesťanské a věrozvěstové nikde. Jako nevýkonné   společenství používající násilí jako hlavní nástroj k udržení status qo, jsme stále bezmocnější proti soupeřícím společnostem, militantním náboženstvím. Vypadá to, že jediná šance je umělá inteligence, která v dohledné době možná desíti nebo dvacíti let těm státním mafiánům nezpochybnitelným způsobem vypočítá, že takhle to dál vede jen do pekla a že jsou  jen k smíchu. To by samozřejmě byla pro nás pracující opět potupa, když by se nás měl zastat Čapkův robot, nehledě na to, že ho sami vytvoříme. Musíme to dřív dokázat sami i když je to proti přesile policejních samopalů, tentokrát už počtení převaze těch kteří žijí z výsledků naší práce, abych tady citoval nějakého Marxe. Ale možná do nás nebudou střílet jak za první republiky, nemusíme asi ani do koncentráku nebo do gulagu, stačí trochu rozumu, kterému tak zvaní vzdělanci přezíravě říkají „selský“.

Dokonce  by stačilo jen se porozhlédnout, jsou státy kde zákony navrhují občané, sami o nich hlasují, jsou státy bez státního dluhu, jsou státy s rozumnými malými daněmi a nulovou nezaměstnaností, což by pro začátek stačilo.

 Základní princip je jednoduchý.Vládnoucí parazité nejsou schopni zvládnout jednoduchou logickou úlohu, kde se praví, že počty těch kteří žijí z daní a poplatků musejí být úměrné nadhodnotě kterou při vlastní omezené spotřebě vytvoří ti kteří tvořivě pracují. Tenhle rozumový nedostatek je rozhodující, vyrábějí totiž na popud lobistů a různých nátlakových skupin stále další trafikanty, kteří po jejich boku žijí odtrženě od reality z nakradených peněz. Tihle všichni se nemusejí starat jak to dopadne. Každý rok dostanou přidělenou částku na útratu, zpravidla příslušně navýšenou. Když to nevychází, peníze se dotisknou nebo vymyslí, pomocí centrálních bank. Potom se ve zchudlé společnosti také pochopitelně nedostává prostředků ani na výkon práce, jako tragická přidružená vymoženost tak vzniká nezaměstnanost. Žijí, zřejmě příjemně z lupu, proč by si namáhali zakrnělé mozky nějakými úvahami, na to mají ekonomy s Nobelovými cenami, právníky, sociology, a další ověnčené tituly, kteří jsou bohužel placeni stejným způsobem zřejmě od stránky složitých teorií o tom, že za vše mohou občané, kteří mají velkou spotřebu a podobné nesmysly. Shora uvedení se potom poplácávají po ramenou na hezkých konferencích a sumitech které jsou bohatě zásobovány hlavně jídlem, pitím a sekretářkami. Výsledek   nemilosrdně mluví za vše, zatím se týká  hlavně nás, kteří to platíme. Dočasu, posléze do toho padneme všichni, to historie opakovaně dokumentuje.

My co vyděláváme tvořivou  prací jsme v hluboké defenzivě, momentálně prohráváme, ale nebude to lepší, pokud nebudeme sami rozhodovat o tom, na co budou použity naše peníze a těm co přijdou tentokrát s prosíkem uložíme, aby nám vše do haléře zúčtovali. Potom přiměřeně bohatí, rádi dobrovolně zaplatíme za základní funkce státu, případně na charitu, faráře, nebo na kulturu a sport, kdo jak bude chtít. Jinak to nemůže dopadnout, ani matka příroda se na tuto nemravnost která si říká politika s využitím násilí, nebude dívat dlouho shovívavě. Už v dálce hřmí.

Karel Pavlíček