Moje první vzpomínka na samoobsluhu...

Moji dětskou vzpomínku na první návštěvu vymoženosti jménem samoobsluha někdy v polovině padesátých let charakterizovaly dvě okolnosti: neochota předem uvěřit, že by si tam opravdu mohl každý brát sám co chce (obsluhovat se sám bez prodavače?!) - vždyť by to bylo proti samotné přirozenosti obchodu (představa něčeho jako letadlo bez pilota!) - a poté zklamání z toho, že ten košík co tam prý "každý dostane", se musel vrátit... :-(

Re: Moje první vzpomínka na samoobsluhu...

Tak mně bylo tenkrát asi trochu víc. Ale samoobsluha pro mne byla opravdu něco unikátního.

K vracení košíků: nevím, jestli nepíšete z ciziny. V Česku se rozmohl ošklivý zvyk odjet s nákupním vozíkem až domů a tam ho nechat stát před barákem.

Dobre vzpominky

Na vse si vzpominam, tedy ne na vse. Kdyz Stalin vypustil posledni dech, vzpominam si ze se o tom doma mluvilo, ale to je asi vse. I o Gottwaldove smrti, ale byl jsme jeste dost maly, nevedel jsem o kom to mluvi. Diky za pripomenuti detstvi.

Re: Dobre vzpominky

K tomu Gottwaldovi: Jirka z Toronta mi napsal mejlík, ve kterém se zmiňuje o Gottwaldovi a řekl, že snědl v Moskvě "rudou polívku". Ten termín mě pobavil a obohatil.

karel K.