Snad ještě k Velkému kormidelníkovi: ten vytvořil obzvláště revoluční verzi marxismu, o které se domnívám, že byla střižena trockismem a jeho myšlenkou permanentní revoluce.

Je docela legrační, že měla poměrně velkou odezvu i v Evropě, zejména v Portugalsku: PCTP-MRPP (Portugalská komunistická strana pracujících – Revoluční hnutí strany proletariátu – Movimento Reorganizativo do Partido do Proletariado). Jejím předsedou byl ve své době José Manuel Barroso, který v letech 2004–2014 zastával úřad předsedy dvou EVROPSKÝCH KOMISÍ a v období 2002 až 2004 působil jako ministerský předseda Portugalska.

Zajímavé, přestože s východisky (začátkem) textu moc nesouhlasím tak se závěry (s koncem) ano. Nemyslím si totiž, že by monoteistická náboženství byla až tak úspěšná jak autor předpokládá.

Souhlasím s tím, princip "jednoho boha" (jedné idee) má velkou aktivační sílu. Všichni se spojí a bojují za jednu věc, což má pro nepřítele velmi zničující účinky. Ovšem dlouhodobě tento princip vede k stagnaci názorů, což vede k stagnaci pokroku a k zaostávání. Monoteistické náboženství (a tím je myšlena obecně monoteistická ideologie) tedy vidím jako velmi dobré do období války.

Naproti tomu "konkurence bohů" (či ideologií a názorů) sice aktuálně oslabuje, ale dlouhodobě přináší posun v pokroku.

Je v tom jasná analogie i s vedením státu. Je známo, že pro období války je výhodný silný vůdce s jasným názorem (včetně ekonomického plánu), kdežto pro období míru je vhodnější "demokracie" myšleno rozšířeně i v tom ekonomickém slova smyslu, tj. konkurence jak ekonomická tak ideologická. A s ideologiemi (náboženství mezi ně počítám) je to také tak. Monoteistické do války, konkurenční do míru.

A teď tu máme tu kapitolu o úspěšnosti islámu, židovství a křesťanství. Islám je (zatím) jako monoteistická ideologie úspěšná, protože je permanentně ve válce. Židovství už tak úspěšně jako autor nevidím. Je úspěšné ve válce (při obraně židovství), ale v obdobích míru (když ostatní židům neubližují), tak jakoby zleniví a další válka je často zastihla nepřipravené.

A jak je to s západním křesťanstvím? Nemyslím si, že by bylo úspěšné v celé své historii. Středověk byl docela temný. Jeho úspěch přišel někdy od osmnáctého století. Co se tehdy (tj. předtím) stalo? Po zničující třicetileté válce západní křesťanství v podstatě princip monoteismu opustilo a objevili se v něm dva bozi (dvě zcela různé idee a normy chování). Katolictví a protestanství. A tyto idee (či bohové) mají zcela rozdílný názor na svět na tom jak se mají lidé v něm chovat atd...

A to byl hnací motor pokroku: Mírová konkurence, která vedla k obrovskému technickému rozkvětu.

A protože velmi často není mír ani přímá válka, tak se zdá že nejúspěšnější budou systémy někde na pomezí. Takové, kde se uplatní vnitřní konkurence (motor pokroku), ale vnějškové budou jednotné. Čína to teď splňuje, ale na druhou stranu na věky to také nebude. Protože systém, kde je vnitřní konkurence a vnější jednota v sobě logicky obsahuje rozpor.

Tedy až na neblahé období Rudého teroru Mao Ce-Tunga, který stál „pouhých“ 40 až 70 miliónů životů!!!

Vidíte, samotní Číňané berou Maa jako součást modernizačního procesu, zvažují škody versus přínos. Co jsem slyšel lidi znalé, sinology s kontakty na vzdělané Číňany, tak to pro Velkého kormidelníka vychází 30% záporných bodů a 70% kladných.

Dal jste hodne nametu k diskusi, Jen bych se zminil, ze Maoismus zpusobil v Cine milionove ztraty na zivotech a zabrzdil cinskou spolecnost na desetileti.

Mluvíme-li o zbrždění, je třeba uvážit, jaká byla alternativa. Byla rychlejší, přímější, pohodlnější? Asi padne srovnání s Tchaj-wanem. Ale ten získal výraznou podporu Západu (USA) až poté, co na pevninské Číně zvítězil Mao Ce-tung. Pak začal být Tchaj-wan považován za výkladní skříň a zároveň mohutnou vojenskou základnou proti pevninské Číně.

Před tím Západ neměl nejmenší snahu Číně nějak pomáhat překonat dosavadní zaostalost. Přesně naopak, z té zaostalosti se kolonialistické státy snažily vykořistit, co se dalo.

Z dnešní perspektivy můžeme dávat do minulosti hraběcí rady, říkat, co Mao udělal špatně a jak by to šlo udělat lépe. Ale naše fantazie bude omezena evropským pohledem, recepty, které by SNAD fungovaly v Evropě, by velice pravděpodobně zcela tragicky selhaly v totálně odlilšných kulturních podmínkách.

Česká, tedy Naše, kotlinka je nejdůležitější i jako centrum evropské křesťanské civilisace minimálně již osm set let. toto všechny velmoci docela nervózně stále zatlačují jakože né. vzniká jakési globálně politické mlžení, ale nakonec se o Nás vždycky porvou.

/zvonka to vyzerá, že je nutné otevřeně definovat náš národní zájem a postavení v blížícím se střetu islámského západoevropského chalifátu a kultury východního křesťanství.

Naše česká kotlinka byla dlouhodobě obklopena německým živlem (včetně rakouského mocnářství) a naši předkové s mohutným sousedem částečně zápasili, částečně se snažili s ním vyjít po dobrém a ze spolužití těžit.

S centrem křesťanské civilizace bych byl opatrný, někdo nás zase považuje za důležité centrum židovství či třeba zednářství.

Z historie víme, že "poturčenec horší Turka". Známe janičáry a víme o mamlúcích. Víme, že Němci, když přijmou nějakou ideologii, tak ji prosazují s obrovským fanatismem. Suma sumárum: Když se Němci poislámští, tak nám nepomohoui ani blaničtí rytíři, ani Ilja Muromec či sám Svjatogor .

Píšete - Jak USA, tak i EU zareagovaly na “uhnívání” křesťanských kořenů po svém. Našly náhradní řešení.

Tady se domnívám, že se mýlíte a pokusím se to vysvětlit. Příčinou “uhnívání“ bylo postupné zvyšování znalosti lidstva (v tom měla evropská civilizace od poloviny minulého tisíciletí světový primát). Díky novým znalostem vešlo ve známost, že svět není takový, jaký je popsán v Bibli. Tím, že křesťanská církev trvala na svých dogmatech a současně knihtisk umožnil šířit nové poznatky mezi lid, tak ztrácela církevní dogmata na své síle a pomalu a postupně se Evropou začal šířit ateismus. Ten se pak při osídlování Ameriky přenesl i za Atlantik.

Nynější řešení nejsou náhradní řešení, ale evolučně se rozvíjející nové varianty ideologií, které samozřejmě budou vždy jiné než ty, z kterých původně vzešly nebo které nahrazují.

Neexistuje žádná dokonalá ideologie na věčné časy. Každá ideologie je zpočátku nová, průkopnická a nadějná, časem zevšední a pozdějším časem pak již nestačí evoluci lidských znalostí a zastará a bude opuštěna a nahrazenou novou lepší .... Zásadní posun od ideologie křesťanského náboženství, která slibovala každému „posmrtné nebe na nebesích“ je v tom, že současné ideologie v euroatlantické civilizaci nabízejí „nebe již zde na Zemi“ a když ne hned pro nás, tak aspoň pro další generace.

To, že „americká představa“ svobody a demokracie „musí“ být šířena po celém světě je úplně jiná otázka související s obsazováním nejvyšších příček ve světové hierarchii lidských společností. To je ale již jiná, ale veliká kapitola vývoje lidských společností.

To, že evropská představa má hodně blízko k náboženství je skoro pravda. Úplná pravda je, že každá úspěšná ideologie je vlastně „náboženství“. Tj. musí mít vzdálený, nedostižný a vznešený cíl. Abychom se k němu mohli přibližovat, tak musíme změnit náš „hříšný“ způsob života, něco si odříct a budoucí blaženost nás nemine.

Souhlasím, že žádná ideologie není dokonalá. Lidé neustále produkují různé ideje či ideologie a když někde dozraje konfliktní situace, vyžadující řešení, pak se sáhne po nějaké ideologii, která ani nemusí mít přímý vztah k vlastnímu problému. Ale pokud se lidi podaří přesvědčit, že ona ideologie umí vyřešit konkrétní problém, pak zvednou prapor a jdou do toho. Když uspějí, ideologie získá na respektu a šíří se dále. Když ztratí na účinnosti, přičemž je potřeba řešit nové problémy, tak se sáhne po jiné ideologii.

Ale tu závislost na ideologiích vidím spíše u západní civilizace. Čína sama žádné výrazné ideologie nevyprodukovala a teprve když se dostala do problému - tragického zaostání, tak se chopila ideologie komunistické. Ale i tu si nějak přetvořila a zbavila toxicity.

Velmi dobré zamyšlení!

Díky!