Není pravda, že by klasici vymezovali práci

dost fyzicky. V 19. století fyzická práce prostě převládala.

Na trhu není nic přirozeného. Někdo pravidla nadiktoval, ať už to byl stát, nebo mocní jednotlivci, které ostatní pak museli poslouchat.

Co třeba dluhy? Kdysi bývalo běžné dlužní otroctví, povinnost dědit dluhy, možnost vymáhat dluhy i na příbuzných a dokonce na sousedech dlužníka. Nic z toho dnes není přípustné. Co je spontánní a co je deformace trhu?

Třídní boj vždy existuje v kapitalismu i v každé jiné vykořisťovatelské společnosti. Pokud někdo v té souvislosti mluví o lidském právu, možná tím myslí právo prosazovat své zájmy proti příslušníkovi jiné třídy, protože ty zájmy se nutně částečně liší. 

Re: Není pravda, že by klasici vymezovali práci

Není mi jasné, jak definovat, která práce je převládající. Již ve středověku vzniklo mnoho uměleckých i filozofických děl, krásná architektura byla synergií fyzické a duševní práce. Výměna zboží existovala již v pravěku, již tam by se daly vystopovat zárodky trhu. Pokud vím, tak se z té doby nedochovala žádná razítka. O tom vymáhání dluhů máte zvláštná představy: Když na vás přijde exekutor, tak zabaví vše, na co přijde, ať je to vaše, vašich rodičů nebo vašich dětí. Třídní boj, vykořisťování, atd... S tímhle pitomým paradigmatem jsem dávno skončil a nemíním v jeho rámci diskutovat.