Německý paradox

Němci jsou zvláštní národ. Mají dril, intelekt, cílevědomost, disciplínu, vytrvalost, vymýšlí skvělé technologie, vyrábí spolehlivá auta, vaří dobré pivo, které šlape na paty tomu našemu, ale...

...občas jim zcela nelogicky hrábne v palici. Německá matka (nemyslím tím teď Merkelovou, kterou utečenci označují za svojí mámu), která zveřejnila svůj zážitek z procházky se svým dítětem, kde ji vyděsil emigrant prohlašuje: „Milá kancléřko, tohle musí mít hranice. Nemůžete přijmout celý svět. Německo to nezvládne. Jsou také jiné země,“ řekla závěrem na adresu Angely Merkelové s tím, že takto je její země ničena. Zdroj zde.

Když se nad tím zamyslím, tak mají Němci své úspěchy vyváženy poněkud nešťastnými dějinnými paradoxy. Nejdříve měli führera, který chtěl Německo rozšířit na celý svět, celý svět pogermánštit, proměnit na říši jedné vyvolené rasy, aniž by si byl vědom, že to Německo nezvládne a vlastní zem a samotné Němce tím zničí na období několika generací. Nevzal také do důsledku fakt, že jsou rovněž jiné země, které mají podobné rozpínavé ambice, byť pouze v rovině ekonomické. To lze obrazně označit za efekt exploze.

Naproti tomu „velká máma“ Merkelová je zastáncem opačného principu, principu imploze. Celý svět chce pozvat do Německa. Německo „odgermánštit“, proměnit vlastně celou Evropu na multikulturní říši bez kulturních hranic a potlačit sociální a národní zvyklosti, neboť se pro daný projekt jeví jako xenofobní, rasistické, zastaralé, přežité… A tak jako to kdysi přepískl a do konce nedomyslel ten jejich führer, tak to ve stejném stylu nedomýšlí zřejmě ani současná „große Mutter“. Mám pocit, že konečný výsledek možná nakonec překoná i výkon starého Dolfiho… Přitom ve dvacátém století Němci dvakrát za sebou v poměrně krátké době dostali Evropu do průseru. Podaří se jim to i po třetí? Nechají si to Evropané opět svými politiky vnutit?

Nicméně na základě současného dění by mohli Němci Čechům konečně přestat vyčítat Benešovy dekrety a celý poválečný odsun. Vzhledem k tomu, že v podstatě něco ve stejném duchu páchají zcela dobrovolně a ze svobodné (demokratické) vůle, ve jménu masochistické humanity, na svém vlastním historickém území. A nedej bože, aby za x let, ty pokojné, po desetiletí v Německu žijící muslimy, nějaký blbec z venku zfanatizoval do odbojných seskupení. Budou mít pásky na rukávech a začnou křičet, že chtějí domů, aniž by si uvědomovali, kde doma jsou. Někde v daleké krajině se pak sepíše smlouva, kterou budoucí němečtí historici označí jako „Zradu z Daeše“… Pokud by po nějakých následných incidentech a ozbrojených konfliktech, proběhl „odsun muslimského obyvatelstva z Německa domů“, mohl by Němce mnoho desetiletí strašit a dráždit „muslimský Vertriebenenverband“, vydávající „Deutsch Muslimischen Zeitung“ v nějaké blíže neurčené arabské krajině.  

Současná situace v Evropě tak trochu připomíná onen známý paradox s pytlem ječmene. Padá-li jedno zrnko ječmene, neslyšíte žádný zvuk. Ale pokud se sype celý pytel ječmene, tak dělá již zřetelný a slyšitelný hluk. Historie se motá v kruzích, jak alkoholik v deliriu a hlavou naráží pořád do té samé zdi, neboť notoricky a bez ponaučení, pije stále stejnou kořalku. Historie a karma jsou prostě občas svině…