Populistický politik aneb (ne?)přítel pracujícího lidu

Když dnešní korporátně svobodná média používají výraz "populistický politik", tak to začíná znít prakticky stejně, jako když státní nesvobodná média, před rokem 1989 používala výraz "nepřítel pracujícího lidu".

Starší ročníky, mající nějakou divnou vrozenou vadu, spočívající v tom, že mají přirozený odpor k demagogii, a dokážou si to v myšlenkovém slovníku pořád a stále se stejnou tvrdohlavostí správně přeložit (tehdy ještě nebyla „na trhu“ proti této „nemoci“ očkovací vakcína s názvem inkluze školství), mají poté k "populistickému politikovi" už z principu stejně kladný vztah, jako měli kdysi k "nepříteli pracujícího lidu". Zůstává zde samozřejmě naprosto stejná otázka pro "populistického politika", zda občany ve finále nezklame stejným způsobem, jako se to povedlo bývalým "nepřátelům pracujícího lidu", kteří se leckdy poněkud paradoxně, stali skutečnými nepřáteli lidu skutečně pracujícího a zároveň skutečnými přáteli lidu skutečně nepracujícího... Kéž by si z toho „populističtí politici“, k nimž je zatím lid pracující, většinou přátelský a lid nepracující většinou nepřátelský, vzali nějaké ponaučení do budoucnosti.

Publikováno na mých soukromých stránkách.