Bude jaro. Úředníci, kteří nikdy skutečně nepracovali a neřídili ani stánek s langošema, vylézají z děr, protože je potřeba všem okolo pořádně zasolit. Nejdříve se probudilo ministerstvo sociálních (?) věcí ...
Téma (ne)placení prvních tří dnů nemoci a případného uzákonění několika dnů na "vyzdravění" bez bumážky od doktora (tzv. sick days) se nedá řešit jenom světonázorem a citem (a už vůbec ne všeobecným refrendem 8-))). Nejprve pár pojmů a čísel, aby bylo jasno o čem je řeč (někteří spoluobčané si totiž stále pletou pojem a průjem).
a) Zaměstnavatel
Asociální hovado, které ve vlhkých snech některých zaměstnanců a politiků celých 24 hodin denně nemyslí na nic jiného, než na tvorbu nadhodnoty. Tu tvoří zásadně vykořisťováním ubohých stvoření (zaměstnanců), které nutí v nelidských podmínkách robotovat za minimální mzdu včetně sobot a nedělí, bez nároku na dovolenou, příplatky, náhrady apod. a bez ohledu na jejich zdraví. Pozn.: hovada samozřejmě existují, ale většina zaměstnavatelů se tak nechová, protože chápe, že bez lidí se můžou jít klouzat.
b) Zaměstnanec
Ubohé stvoření, které ve vlhkých snech některých zaměstnavatelů a politiků musí robotovat pro asociální hovado, viz heslo zaměstnavatel. Z toho důvodu se stvoření snaží to hovado vodrbat, kde to jde. A když to jde, tak neschopenka stíhá neschopenku, hlavně když jsou svátky slepené s víkendy. Pozn.: ubohá stvoření samozřejmě existují, ale většina zaměstnanců se takto nechová, protože chápe, že bez pracovních míst, vytvořených zaměstnavatelem, se můžou jít klouzat. Nebo vystudovat kulturologii a nechat se zaměstnat ve státní správě, to je druhá možnost.
c) Karenční doba
Doba pracovní neschopnosti, po kterou se nevyplácejí dávky nemocenské (od roku 2008 jsou to první tři dny nemoci).
d) Sick Days
Dohoda mezi asociálním hovadem a ubohým stvořením o tom, že v případě počínající nemoci nemusí ubohé stvoření do práce a může zůstat doma. Na rozdíl od ostatních překážek v práci na straně zaměstnance nemusí ubohé stvoření nic dokládat. U některých zaměstnavatelů to bývá tak 2-5 dnů ročně, pravidla pro využití jsou většinou uvedena v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu. Co je podstatné - jedná se o soukromoprávní dohodu mezi dvěma stranami, jde o benefit, kterým se může zaměstnavatel odlišit od jiných. A navíc je to založeno na důvěře - zaměstnanec si bude vymýšlet přiměřeně a zaměstnavatel po zaměstnanci zbytečně nepůjde. Státu do toho opravdu nic není.
e) Nemocnost
Podíl nemocných na počtu práceschopných až do roku 2003 rostl. Co se dělo mezi roky 2004-2007 (pokles) nevím, ale po zavedení karenční doby v roce 2008 to trvalo ani ne rok, než zaměstnanci zjistili, že marodit se moc nevyplatí. Od roku 2010 se podíl nemocných pohybuje pod (před)revolučními hodnotami.
To samé číslo, prezentované jako průměrný denní stav práceneschopných, potvrzuje výše uvedené. Počet lidí, kteří průměrně každý den "chybějí" v práci, se po zavedení třídenní karenční doby snížil zhruba o 140 tisíc oproti maximům na začátku století.
f) Délka pracovní neschopnosti
Průměrná délka pracovní neschopnosti od roku 1990 vytrvale stoupala až do přelomového roku 2008. Důvody neznám, hypotézy nechť si každý vytvoří podle svého ustrojení a sympatií k "režimu". Poté nastala stabilizace průměrné délky nemoci přesně na 45 dnech (pětiletý průměr).
g) Změny v systému
Kromě parametrických změn, tzn. šolíchání s vyměřovacím základem a stropem pro denní náhradu se sem tam něco děje i se systémem samotným. Např. od roku 1993 je náhrada poskytována za kalendářní dny nemoci, nikoliv za pracovní. Tento bohulibý čin zavedl tzv. víkendové nemoci - proč ukončit neschopenku v pátek, když to lze až v pondělí ? Proč to nevyjednat u hodného pana doktora od čtvrtka do povelikonočního úterý, když potřebuju pořezat dřevo ? Každopádně jsme to s nemocností i "díky" tomuto parametru v roce 2003 dotáhli dále a výše než Švédsko. Asi se málo otužujeme.
V roce 2008 zavedli zákonodárci kromě karenční doby ještě placení prvních 4-14 dnů nemoci zaměstnavatelem, a to výměnou za snížení odvodů zaměstnavatele o jeden procentní bod. Na pomoc proti těmto "asociálním" ustanovením byl opozicí povolán i ústavní soud, takže ne všechna opatření platila hned od 1.1.2008, ale až v průběhu roku. Řež to byla veliká, ale moc se toho oproti původnímu návrhu nezměnilo. Citace: "Ústavní garance sociálního zabezpečení jsou podle soudce Miloslava Výborného záležitostí především zákonodárce a politického boje, jen sekundárně otázkou právní."
V letech 2011-2013 byla v reakci na tzv. finanční krizi prodloužena dočasně na tři roky doba placení nemoci zaměstnavatelem ze 14 na 21 dnů.
Výsledky zavedení karenční doby, které jsou zřejmé z tvrdých dat a z praktických zkušenosti:
- snížení denního průměrného počtu nemocných až o 140-150 tis. oproti vrcholu v letech 2001-2003
- prodloužení průměrné doby nemoci, tzn. snížení počtu krátkodobých nemocí; u "víkendovek" jejich úplně vymizení, protože 2-3 dny by byl oficiálně nemocný jenom trotl
- zaměstnavatelé vesměs ušetřili, protože snížení odvodů o jeden procentní bod hodilo u běžné společnosti více než vyplacené náhrady za nemoc
Je s podivem, že takto kontroverzní opatření vydrželo víc než osm let (!?). Že by to nakonec nebyla taková blbost ? Z tohoto pohledu, jen přes čísla, změna skutečně přinesla požadované výsledky.
Kvalitativní složku problému, tzn. přítomnost kašlajících a smrkajících lidí v pracovních kolektivech a jejich neformální burza virů a bacilů, je velmi obtížné vyčíslit a dle mého názoru je zcela nemožné to spočítat aspoň trochu přesně. Jsme totiž v oblasti pocitů a dojmů a naše výchova, zkušenosti a postoje již předem naznačují výsledek.
Ledaže ... ledaže by se toho chopily velké a chytré poradenské, auditorské a think-tankové firmy, které neváhají přesně spočítat cokoliv. Třeba že letní olympiáda v Praze bude rentabilní (aby se pak mohlo prostřednictvím společnosti Praha olympijská prostřelit 70,5 mil. Kč spřáteleným reklamkám a poradcům), nebo usoudí, že bez třídenní maškarády nazvané Velká cena Brna by živnostníci v Ostrovačicích šli o žebrácké holi a každá veřejná koruna, utopená v soukromé zábavě, se několikrát vrátí. Smrkání a kašlání by jim vyšlo nebo nevyšlo taky, přesně dle zadání. Koho chleba, toho píseň ...
Protože to celkem funguje (viz ta čísla nahoře), leží karenční doba v žaludku hlavně odborům a části současné vlády. Dokonce mají její zrušení v koaliční smlouvě (zrušení doby, nikoliv vlády). Úřadující premiér měl snad říci toto: „Že se neplatí nemocenská, je nespravedlnost, je to bezohledné opatření pravice. Chceme to změnit, zatím ale nemáme dohodu s koaličními partnery. Na stole jsou dvě možné varianty: první je, že bychom obnovili výplatu nemocenské v prvních třech dnech nemoci, druhá je, že by bylo vyhrazeno několik dní na nemoc v rámci dovolené,“
Na rušení karenční doby nějak není nálada (ANO říká NE), takže jsme u sick days, nebo-li u přibližně pěti dnů zdravotní dovolené. Vláda už dokonce na konci minulého roku vyměkla a slíbila to, samozřejmě za naše peníze, plošně všem státním zaměstnancům. Tím založila významnou nerovnost, kterou dozajista vyrovná i lidem v soukromém sektoru, a to opět za naše.
Jelikož se asi nechce požadovat nějaké prokazování a organizovat kontrolování, bude pět dnů zdravotního volna pochopeno všemi zaměstnanci jako pět dnů dovolené navíc, placené průměrem. Protože nevyčerpané dny budou, doufejme, nepřevoditelné do dalšího roku, továrny a úřady se na konci roku téměř vylidní. "Dovolenou" si přece propadnout nikdo nenechá. To bude, počínaje Mikulášem, najednou katarů a bolavých zad !
Vznik dalšího "nároku a práva" si sociální pánové a sociální dámy trochu uvědomují, takže začínají vymýšlet zarážky. Např. nebude asi možné kombinovat zdravotní volno se svátky. Tím ale popřou účel toho celého, protože nemoc si přece den v týdnu nevybírá. Pro letošek by např. mohlo být úředně zakázáno chořet 4. července (pondělí), protože pak by zaměstnanec mohl mít volno pět dní v kuse a to se nehodí.
Přesná textace paragrafu v zákoníku práce není ještě známa, ale když se to "povede" jako vždycky, bude to fakt fajn. Úplně stejně jako nám "omylem" zakázali konat praktické chemické pokusy na školách, sjíždět říční jezy a jezdit vlastním osobním autem s přepážkou po mnoha městských ulicích, neboť je to de iure auto nákladní ...
Extenzivním výkladem ustanovení, které bude dozajista ve třetím čtení několikrát poslanecky upraveno, zjistí nějaký právnický šikula z Plzně, že se zdravotní dovolená netýká těhotných žen ve 3.-6. měsíci těhotenství, agronomů a výrobních náměstků, při čerpání je třeba počkati na úplněk po druhé sudé středě v měsíci a hlásit předpokládané čerpání se muselo již předminulé úterý. Dále bude nutné podepsat místopřísežné prohlášení o důvodu choření, což bude dosti půvabné, pokud se to nechá na volnou prózu (ve středu večír sem si dál vosum piv a štyry rumy a ráno mě ták bolela palice, že sem zvostal rači doma). Ale oni na to asi vymyslí nějaký checklist. A dále - zaměstnanec na zdravotní dovolené nebude na klasické dovolené, ale ani v práci, tzn. bude muset být prokazatelně proškolen z bezpečnosti choření. Protože chořet může kdykoliv, bude nutné toto školení opakovat pravidelně, podobně jako se školí BOZP, požární ochrana a řidiči.
Můj návrh řešení je prostinký: vybodněte se na to. Rozumný zaměstnavatel se s rozumným zaměstnancem dohodne i bez vás a hovada stejně žádný zákoník nedodržují a dodržovat nebudou.
Anebo jinak. Navrhuji novelu § 213 odst. 1 zákoníku práce takto: "Výměra dovolené činí nejméně 4 týdny 5 týdnů v kalendářním roce." Následující paragrafy pak prosím upravit analogicky, to byste snad zvládnout mohli bez větší chyby. Bude to sice taky z cizího, ale aspoň to bude jasné, vyjde to nastejno jako sick days a bez úřadování. Vo to totiž asi nakonec de.
Haj hou ...
