Mám chvilku čas, tak vyplodím něco na včera a dnes stokrát omleté téma. Do perexu to po mně chce ještě asi 40 znaků, tak ... a už je jich dost
Nejsem ani otřesen ani bezprecedentně rozhořčen ani ve stavu kategorického odmítání a už vůbec nejsem "v šoku". Ze dvou důvodů.
Dovolím si opsat titulní stránku z dnešních (23.3.2016) Hospodářských novin:
Největší teroristické útoky v Evropě:
| 09/2004 | Beslan |
|---|
| 07/2005 | Londýn |
|---|
| 01/2011 | Moskva |
|---|
| 12/2013 | Volgograd |
|---|
| 07/2015 | Paříž |
|---|
| 11/2015 | Paříž |
|---|
| 01/2016 | Istanbul |
|---|
| 03/2016 | Istanbul |
|---|
| 03/2016 | Brusel |
|---|
| |
|---|
Se nám to nějak zrychluje ... takže jaké překvapení, tím může být jenom místo a provedení.
Ale nejen proto nelze býti opravdu v šoku. Pokud se protentokrát vybodnu na rešerši opravdových zdrojů a nechám to jenom na Wiki, tak v opravdovém šoku nemůže být nikdo kromě výbuchem zasažených, protože šok je stav ohrožující život, vyžadující urychlenou zdravotní (lékařskou) pomoc. Nevšiml jsem si, že by jakýkoliv politik musel být uveden do stabilizované polohy a odvezen do nemocnice. O podávání tekutin (další prvek z tak populárních 5T) v ústředí EU v Bruselu sice nemám zpráv, ale iluse si nedělám.
Pánové a dámy asi myslí kulturní šok, což by měl být psychický a sociální otřes způsobený překvapivým, nečekaným nebo neuvěřitelným zjištěním, které bylo vyvoláno bezprostředním kontaktem jednotlivce, sociální skupiny nebo celé společnosti s?cizí, neznámou, dosud neinteriorizovanou kulturou. Tohle sedí víc. Ale z toho nikdo opravdu šokován být nemůže, to už se přece nějakou dobu ví. Quod erat demonstrandum.
Verbální přehánění politiků a novinářů je běžné. Např. co chvíli se tu někdo přirovnává k Miladě Horákové nebo vykřikuje, že je to jak v 50. letech. Přitom nejenže nevisí na špagátě ani nekutá uran, ale chodí si volně po svobodě. Jindy zase někdo vyvolává cosi o estébáckých metodách, aniž by měl rozbitou hubu nebo ho vymístili z práce, a ty jeho kecy mu noviny klidně tisknou, aniž někdo vyhodí šéfredaktora. To by s Rudým právem před třiceti lety určitě klaplo, tam si taky každej mohl napsat co chtěl. Údajně se taky pořádají hony a štvanice, buď na čápa nebo na čarodějnice, přitom většinou jenom vyšel článek o tom, kdo a kolik ukradl, nebo že je někdo trotl.
Takže pomalu s tím "šokem", je to jen další fráze, která nic neznamená. Pokud jsou politici a další námi živení činovníci jenom v šoku a párkrát si tweetnou a to bude všechno, nemají tam co pohledávat. Je to pořád dokola a už dost dlouho. Barroso, lady Ashtonová, Van Rampepurda, Mogheriniová, Juncker (sem se to snažil genderově vyvážit). Všichni byli v šoku, jsou v šoku a zdá se že i nadále v šoku budou.
Já nejsem v šoku, jsem naštvanej. Vůbec nevím, jak z toho ven, žádný konstruktivní návrh nemám, ale já to tak úplně vědět nemusím. Nestudoval jsem elitní školy, nešoupal jsem kalhoty po stranických schůzích, nemám týmy expertů a poradců a hlavně jsem před volbama nikomu nevalil klíny do hlavy, že mám recepty na všechny špatnosti tohoto světa.
Než být permanentně šokován, bude lepší něco dělat, a to sakra rychle. Nebo si v panice a v naštvání zvolíme někoho dost jiného a pak se nebudeme stačit divit. Vlak už stojí na nádraží. Není to dobytčák a na cedulce je barevný nápis "Dovolená v Tatrách", ale jede do Osvětimi.
Zatím je to všechno geograficky daleko, je to neosobní a dá se to, když už jsme v tom šoku, "vyřešit" klikáním na ankety a palce nahoru. Taky se dá přebarvit KsichtoKniha na černo-žluto-červeně a tak. Možná je taky dobrý se sejít na náměstí a chytnout se za ruce. Ti vousatí pánové se toho bojí, zastydí se a už to nikdy dělat nebudou. Ale co budeme dělat až mezi těmi mrtvými a zraněnými bude někdo, koho známe ? Nejlepší bude někam kliknout ...
Psáno v chomutovském Steakbaru při čekání na Godota (nebo na toho frajera s kosou, co bude mladej a nezakecá se ?)
