Vláda po předchozí dělostřelecké přípravě ohledně home-office a silných slovech o "nařizování" vycouvala - nechá to na zaměstnavatelích. A nechá to na nich tak dlouho, dokud se nerozhodne jinak a nařídí ... čímž opět poruší zákon.
Již téměř rok jsme němými svědky okamžiků, kdy jsou omezována všelijaká občanská práva, samozřejmě na základě dobrých úmyslů. Když se to někomu nelíbí, žene to k soudu a ty si k tomu řeknou svoje - někdy to nevyjde, jindy to nevyjde.
Ohledně home-office je to velmi zábavné již od podzimu minulého roku.
Tak např. v říjnu 2020 vyšlo usnesení vlády č. 424/2020. Ministerstvo zdravotnictví vydalo sérii obrázkových poplašných zpráv následujícího typu:
Laskavému čtenáři, který najde v usnesení vlády č. 424/2020 cokoliv o tom, že vláda natvrdo nařídila home-office, zašlu, ať nežeru ... třeba pětikorunu. Ono to totiž není nařízení, ale jen doporučení.
Otázka č. 1: Proč naši milí novináři ve svých následných článcích (třeba tady) zcela pominuli fakta, nesmysl ještě zesílili a začali všude tvrdit, že "vláda nařídila firmám home-office". Opravdu rozumějí tomu co dělají ? Je jejich práce stejně kvalitní i v jiných situacích a oblastech ?
Odpověď není na mě, že.
Otázka č. 2: Nebude mnoho lidí, kteří pochybují o tom, že omezení kontaktů (a to i na pracovišti) sníží rychlost šíření (jakékoliv) nákazy. Hlas lidu tedy říká: Proč vláda home-office nenařídí a pořád okolo jen tak přešlapuje ?
Tady je odpověď prostá: vláda nemůže žádným nařízením nařídit zaměstnavatelům režim home-office, protože ti nemohou toto nařízení splnit. Porušili by Zákoník práce, dopustili by se správního deliktu a mohli by dostat flastr.
Pracovní smlouva musí obsahovat kromě identifikace smluvních stran (zaměstnavatel/zaměstnanec) nejméně druh vykonávané práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce. Pracovní smlouva musí být vyhotovena písemně. Na jakékoliv změně parametrů pracovní smlouvy se musí strany dohodnout, a to opět písemně.
Je tedy zcela vyloučen jednostranný akt. No a protože home-office (HO) je změnou místa výkonu práce, tedy změnou podstatné náležitosti smlouvy, nemůže zaměstnavatel jednostranně nařídit nástup na HO a zaměstnanec nemůže jednostranně zaměstnavateli oznámit, že bude na HO.
Oni se na tom musí dohodnout, a to písemně. Takže když zaměstnavatel řekne, Franto budeš příští týden doma, a Franta řekne, že ne, tak je vymalováno (pro detailisty: je možné použít překážky v práci na straně zaměstnavatele, ale to už jiný příběh).
Ani současná mimořádná situace nedává jinou možnost, protože ani zákoník práce ani krizově pandemické zákony žádná omezení tohoto druhu neobsahují (nikoho nenapadlo to tam dát).
A ponaučení ?
Už poněkolikáté v průběhu panda krize se dostáváme do duševních torzí, kdy se platná právní úprava neslučuje se zdravým (selským) rozumem všeholidu, který říká: vždyť je to přece jasné, je to pro dobrou věc, dá to zdravý rozum, v krizi musí byrokracie stranou, je to logické, mělo by se to udělat, zachrání to tisíce mrtvých ... bla bla bla.
To jo, zní to moc pěkně, ale zákon je zákon, takže žádné plošné nařizování HO (zatím) nebude. Konečně, zdá se, dorazil na vládu nějaký právník s excelovou tabulkou a řekl jim, že by to smetl první soud při cestě asi za dvanáct minut.
Nakonec našim zákonodárcům nic nebrání ty zákony předělat, že ?
Proč tolik povyku pro nic, vždyť je to prkotina, říká si laskavý čtenář. Bohužel i přístup k prkotině může ukázat na problém celku - a tím je postupná eroze obecného právního vědomí a změna toho co je ještě možné i když hraniční, a co už je za hranou a co se nedělá. Pardon, dříve se to nedělalo, dneska jsme si na to zvykli.
Příklady z poslední doby:
- zákaz opuštění republiky
- nezákonné uzavření obchodů
- veto/neveto daňového balíčku
- omezení pohybu mezi okresy
- policejní libovůle uznávat jen papírové dokumenty
- neodvolání/nejmenování ministra
- zatčení poslance pro přestupek, což ústava přímo vylučuje
- nouzový stav, který se v jedné půlnoční vteřině změnil v úplně jiný
- nejmenování profesorů a generálů
- vyhrožování netestovaným (a časem i neočkovaným, kdo ví, ale je to logické, ne ?) zaměstnancům vyhazovem, přestože ještě na podzim 2020 bylo obecné právní stanovisko zcela jiné
- zavedení covid pasů, což jsme nikdy, ale opravdu nikdy neměli v úmyslu
- vyhlašování opatření a omezení na tiskových konferencích pozdě večer s platností skoro hned
V případě HO se právní systém svému znásilnění zatím ubránil. Prkotina.
Až se tu rozleze nezaměstnanost, inflace a exekuce i ve střední třídě a hlas lidu nejdříve dodá do vašeho nadměrného bytu pár nájemníků (vždyť jsou v nouzi a musíme si solidárně pomáhat) a pak zvedne daně (je přece krize) a změní regulace tak, že raději odevzdáte svoji firmu do společného, přičemž tam budete moci nějakou dobu dělat národního správce, tak si vzpomeňte, že eroze vždy začíná prkotinama.
Haj hou.
