Upozorňuji na největší rozpory mezi zněním Ústavy a soudní praxí. Platit daň je v právním státě povinností.
Obchodní rejstřík by měl sloužit k tomu, aby podnikatelé měli možnost hledat obchodní spojení. K důležité informaci náleží placení daní u možných spolupracujícíh podniků. Měl by mít část veřejnou a část v utajení.
Současný Obchodní rejstřík nemá žádný vztah k povinnosti platit zákonem stanovené daně. Složitě popisuje historii vzniku firem, ale z rejstříku nelze zjistit, zda zapisovaný subjekt má povinnost platit daň, jak často a v jaké výši, nebo zda je zbavený povinnosti daň platit.
Placení daní není příjemné žádnému subjektu. Proto zapisovatel hledá cesty, jak minimalizovat povinné odvody. Naši zákonodárci a soudci si vymysleli zapsat do obchodního rejstříku činnost, která nikde není uvedená. Některé firmy mají zapsáno jako činnost pouze „Služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“.
Je-li předmětem zapsání firma, je nutné, aby byla zveřejněna daňová skupina nové, nebo prodávané firmy. Zatím nikde v rejstříku není uvedené, do jaké daňové skupiny je firma zařazovaná. Jde-li o převod hmotného majetku, v zápisu se musí zveřejnit všechna práva a povinnosti, spojené s vlastnictvím. Zápis provádí soudce, takže je jeho povinností zařadit nový subjekt do odpovídající skupiny. Jestliže tak neučinil, pak je obchodní rejstřík zbytečný. Umožňuje zapisovateli platit daň podle svého výběru. Každý subjekt, který má mezi činnosti zapsané „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ s velkou pravděpodobností okrádá stát na daních.
Pane předsedo NKÚ.
Domnívám se, že byste ze své pozice měl nařídit, aby se v obchodním rejstříku nevyskytovaly zápisy, které odporují matematické logice. Měl byste nařídit, aby každý nově zapisovaný subjekt měl uvedené, jakým způsobem je činnost nabyvatele daněná. Dále byste měl stanovit termín, do kdy musí být doplněné současné zápisy.
ing. Karel Januška
