Úvaha, zda není třeba revize právních předpisů a postupů. V době Rakouska-Uherska platil na našem území jeden z nejdokonalejších soudních systémů. Založený byl mysliteli, kteří žili ještě před našim letopočtem.
Axiomy spravedlivého soudu jsou prosté. Aby soud rozhodoval spravedlivě, nesmí být ovlivněný účastníky sporu. V demokratickém státě mají před soudem rovná práva jak žalobce, tak žalovaný. Soudci musí v každém místě republiky rozhodovat obdobně.
Další podmínkou je, že si soudce nic nesmí přisoudit. Co jedné straně sporu odebere, to musí druhé straně přisoudit.
Principy jsou jednoduché, ale náš stát, který tato pravidla dodržoval až do nástupu Hitlera, už tak nečiní.
Se Sálihem Muslimem bylo jednáno jako se zločincem. Oznámení představitele cizího státu k tomu stačilo. Tento stát není ani členem EU.
Otázky pro poslance: Kdo vydal rozkaz k tomuto zákroku? Byl to policejní prezident, státní zástupce, nebo ministr vnitra? Jak je možné, že u toho byla Česká televize? Jak je možné, že mu bez rozhodnutí soudu byly nasazená „klepeta“ a bylo s ním jednáno jako se zločincem ? Nezneužil někdo zásahovou jednotku k propagaci a ukázce své moci?
Jestliže poslanci neznají přesnou odpověď na všechny otázky, potom nemohou tvořit takové zákony, které jsou ve prospěch všech občanů.
Poslanci spokojení se zásahem, měli by zapřemýšlet o svých povinnostech.
V právním státě by byl diplomat slušně upozorněn na akce třetího státu a požádán, aby se dostavil k soudu. Do rozhodnutí soudu by mohl být v zájmu jeho bezpečnosti sledován.
Není třeba revize právních předpisů a postupů? Stát pomlouvá své představitele a poslancům to nevadí.
