S operátorem jsem na jeho výzvu prodloužil smlouvu o poskytování telefonních služeb. Smlouva byla prodloužena na základě telefonního hovoru. V hovoru jsem zdůraznil, že podmínky smlouvy jsou neměnné. Operátor po dvou měsících změnil podmínky smlouvy.
Písemně jsem odstoupil od smlouvy. Operátor požadoval plnění smlouvy a účtoval mi za služby (včetně pokut), které jsem nepoužíval. Trval na tom, že smlouva je uzavřená na dobu dvou let. Obrátil jsem se na Český telekomunikační úřad. Ten potvrdil stanovisko operátora. Podal jsem žalobu k soudu. Jako důkaz jsem předložil výrok „smlouva, ve které některá strana poruší smluvní podmínky, je neplatná“. V logice jde o důkaz sporem, v justici jde o důkaz opaku. Po podání žaloby operátor přestal vymáhat plnění smlouvy a částečně vrátil peníze, které jsem zaplatil po vypovězení smlouvy. Soudu operátor navrhl (patrně prostřednictvím právnické kanceláře Tříska a Žák) tento výrok: "Žaloba se zamítá, protože žalobce neprojevil naléhavý právní zájem". Pominul důkaz o platnosti smlouvy. V důsledcích navrhl žalovaný tento výrok: „Smlouva (ve které žalovaná strana poruší smluvní podmínky) je platná, protože žalobce neprojevil naléhavý právní zájem“. Že výrok postrádá logiku, právní kanceláři nevadí.
Soudkyně si nevybrala žádný z navržených výroků a rozhodla, že spor má opět řešit ČTÚ. Podal jsem odvolání proti rozhodnutí soudkyně. V odvolání jsem se soudkyně zřekl (v ČTÚ spor proběhl, předloženým důkazem se soudkyně nezabývala). Nadřízený soud nerespektoval mé rozhodnutí o zřeknutí soudkyně a znovu jí nařídil, aby spor rozhodla. Odmítl jsem další jednání před touto soudkyní a požádal, aby spor rozhodl nadřízený soud. Nadřízený soud jinými třemi soudci vydal stejné rozhodnutí, jako v prvním případě. Opět neuvedl který odstavec zákona přikazuje, aby spor byl vrácen soudu I.stupně. Neuvedl, proč se občan nemůže zříci soudce, který jednou rozhodl. Soudkyně pak vydala rozhodnutí, ve kterém nařídila nové jednání u soudu I. stupně. Podal jsem návrh na rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu (24.9.2012).
Po tomto soudu jsem požadoval, aby přikázal Městskému soudu rozhodnout primární spor. Bohužel jsem neuspěl. Nejvyšší správní soud došel k závěru, že nemá pravomoc přezkoumávat a rušit rozhodnutí soudů ve věcech civilního soudnictví či jim cokoliv „přikazovat“. (Pochybuji, že NSS rozhoduje ve vojenském soudnictví.) Nejvyšší správní soud nepředal mé podání jinému soudu, který takovou pravomoc má. Čili mé podezření z nezákonného rozhodnutí Městského soudu nemůže vyřešit žádná soudní instituce.
Ve snaze dosáhnout svých práv obrátil jsem se na Ústavní soud. Napadám nerovnoprávné postavení svéprávných občanů před Zákonem. Požaduji, aby bylo zachováno mé právo činit vše, co mi Zákon nezakazuje.
Podrobný popis sporu je na internetové adrese: http://dokumentytmobil.wz.cz .
