Zákonodárcům navrhuji rozšíření právních norem tak, aby soudce nemohl být obviněný z trestného činu korupce. Soudy budou rozhodovat rychle a spravedlivě.
Rozhodování soudců musí brát na vědomí, že občan (nebo instituce) může páchat trestnou činnost na celém území státu. Aby se pachatel nemohl skrývat před mocí soudní, mají soudci v demokratických státech nařízené, aby odsouzeného pachatele soudil opět soudce, který provinilce již jednou odsoudil.
V Ústavě ČSR z roku 1920 to bylo takto přikázáno soudcům:
(§ 94) Nikdo nesmí býti odňat svému zákonnému soudci.
Platilo to v celé říši Římské a časem také Rakouské.
Poválečná totalita použila toto ustanovení k tomu, aby mohla pohodlně zasahovat do rozhodování soudů. V soudním řádu nařídila, že zákonným soudcem bude vždy soudce z místa bydliště žalované strany. Aby zásahy byly bezproblémové, přiřadila ke složitějším případům dalšího „soudce z lidu“, kteří ochotně vynášeli rozhodnutí „na základě vědeckého poznání, že dělnická třída zvítězí na celém světě“.
Stačilo ještě předepsat, že soudci musí respektovat „závazný právní názor“ nadřazeného soudu.
Nejsmutnější na této skutečnosti je fakt, že se stejným způsobem soudí i téměř třicet let po sametové revoluci. Předseda Ústavního soudu se nediví, že jeho instituce se stala dovolacím soudem, bez jakékoliv soudní moci. Právnické fakulty vychovávají tisíce studentů, kteří jsou přesvědčení, že „právní věda“ je soubor různě poskládaných předpisů, kterými se soudci musí řídit. O ekvivalenci mezi pravdivým a spravedlivým výrokem soudce jim asi nikdo nic neprozradil.
Naši volení zástupci (poslanci a senátoři) měli největší starost o to, aby sami a jejich „politická strana“ byla finančně zajištěná.
Každý myslící občan by měl uznat, že s naší justicí není všechno pořádku. Smutná je na tom skutečnost, že Ústava nepředpokládá nespravedlivé rozhodování soudců.
Klíčový článek Ústavy praví: „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.“ Jestliže soudce jednou rozhodne, už nikdy nikdo nesmí jeho rozhodnutí ohrožovat. Nikdo ho nesmí nutit, aby toto své rozhodnutí změnil. Ale Ústava předpokládá, že se soudce může mýlit ve svém rozhodnutí. Proto máme soudní systém dvoustupňový. Rozhodnutí může změnit soud druhého stupně, soud odvolací. Soudci druhého stupně mají identické povinnosti, jako soudci v prvním stupni. Pravděpodobnost toho, že i soudce ve druhém stupni špatně posoudí předložené důkazy je minimální.
Občanský soudní řád umožňuje soudcům některé důkazy v žalobě úplně pominout. Soudci jednají, jako by hledali v právních normách právo. Ale právo může mít pouze jeden účastník sporu. Proto většina „občanů s právnickým vzděláním“ v zákonodárném sboru nechce přijmout takový soudní pořádek, který by nebyl v rozporu s Ústavou.
Následující rozšíření právních norem zajistí, že soudce nemůže být obviněný z trestného činu korupce. Soudy budou rozhodovat rychle a spravedlivě. Nemůže dojít ke kauze H-Systém.
§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.
§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce a rozhodnutí dovolacího soudu. Soud na každém stupni má povinnost vyřešit spor. Nemá právo nutit jiné soudy, aby za něho rozhodoval.
Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.
Státní zastupitelství respektuje hierarchii a náleží do ministerstva vnitra. Právo na odvolání, nebo dovolání má pouze v těch případech, kdy je stát účastníkem řízení. Do soudního řízení mezi jinými subjekty, nesmí zasahovat o své vůli.
Vážení zákonodárci.
Státní rozpočet je důležitý zákon pro příští rok. Ale daleko důležitější je přinutit soudce, aby soudili přesně podle litery Ústavy. Náš Ústavní soud řeší složité problémy, které si vytvořila sama justice. Miliardové ztráty v justici lze jistě uplatnit efektivněji. Pouze vy máte možnost přikázat soudcům, aby jednali podle Ústavy. Můžete to učinit okamžitě. Stav legislativní nouze vám to umožňuje.
