I když si mnoho lidí myslí, že máme svobodu slova a že televize a tisk (MFD) informuje objektivně, tak s tím rozhodně nesouhlasím. Již dlouhou dobu se snažím, aby proběhla odborná diskuze o chápání termínu zákon.
Někomu taková otázka připadá téměř nesmyslná. Bohužel, málo lidí si uvědomuje, že soudy postupují tak, jak stanovila justice v době totality. Po sametové revoluci byla s velkou slávou přijata Listina práv a svobod do našeho právního systému, ale základní občanské svobody nebyly v celé šíři do zákonných předpisů implementovány dodnes. Naopak, „občané s právnickým vzděláním“ si upravili zákonné předpisy, aby jim zaručovaly nemalé prebendy. Již základní odstavec Listiny „svéprávní občané jsou si před zákonem rovni“ vůbec není respektován. Soudci Nejvyššího a Ústavního soudu v rozporu s touto tezí nepřijmou stížnost k řešení, pokud nemáte advokáta. Přitom Listina přímo nařizuje, že se soud nesmí vyhnout podáním, která se týkají základních občanských práv. Když k tomu dojde, pošlou občana k soudu do Štrasburku, kde rozhodne český soudce, že stížnost se nepřijímá. Je to trapné, s občanem se jedná hůř jak s nevolníkem.
V době císařství platil pro soudce jeden podstatný předpis, který určoval, kdy lze v justici použít důkazu opaku. Zněl: Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje. Důkaz opaku je obdoba důkazu sporem v matematice. Tento jednoduchý princip byl vyňat z předpisů v šedesátých letech. A od té doby mohou soudci vynášet rozhodnutí, která jsou z matematického hlediska nepravdivými výroky. Možná, že řada právníků důkazu opaku ani nerozumí. O úrovni vzdělanosti některých vysokých škol jsme se mohli sami přesvědčit.
Šéfredaktor Kubík se dnes pustil do bývalého premiéra Nečase v článku Póza pantáty. Mám silné podezření, že redaktoři MFD jsou pupeční šňůrou svázaní s „občany s právnickým vzděláním“. Články, které deník věnoval novému Občanskému zákoníku, se pravidelně objevují na jejich stránkách. Kritický pohled, že zákon o 450000 slovech nepatří mezi zákonné předpisy, ale do odborné literatury nebo beletrie, nikdy nezveřejnil. Myslím, že tento zákonný předpis patří svou délkou do Guinessovy knihy rekordů. Popírá elementární zkušenost, že zákon, má-li být účinný, musí být stručný.
Novinářské ignorování diskuse o zákonech v naší republice je velkým dluhem jak novinářů, tak televizních redaktorů.
