Rád bych Vás upozornil na nebezpečí, které Vám hrozí, když ponecháte moc soudní a výkonnou ve stavu, který je pozůstatkem doby totality.
Jistě víte, jak dopadli někteří občané a poslanci za ODS (Tluchoř a spol.). Vazbou byli načas zbaveni svého základního práva svobody pohybu. V právním státě platí presumpce neviny pro každého občana (nejenom pro poslance). Aby mohl být občan zbaven tohoto práva, k tomu je nezbytně nutné, aby se dopustil trestného činu, nebo takového činu, který trestný čin dokládá (vražda, loupež, 7 milionů v krabici). Žádného takového činu se nikdo ze zadržené skupiny občanů nedopustil. Přesto byli brutálním způsobem zadrženi a uvrženi do vazby. Soudci Nejvyššího soudu rozhodli, že bývalé poslance nelze stíhat a ostatní obviněné nechali ve vazbě. Na vahách spravedlnosti měli „možnost vykonání trestného činu“ a „zbavení základního práva svobody pohybu bezúhonných občanů“. Soudci ignorovali základní postulát právního státu: „občan může činit vše, co není zákonem zakázáno“. Bez existence trestného skutku, ponechali zadržené ve vazbě. Stíhání občanů, kteří nebyli poslanci, stále probíhá. Patrně podle (právního) názoru, že se mohli dopustit trestného činu. Trestného činu dopustil stát tím, že ponechal obviněné ve vazbě.
Vše je důsledkem toho, že totalitní soudnictví umožnilo soudcům vyšších soudů zbavit se osobní zodpovědnosti za rozhodování. Občanský soudní řád (z r. 1963) umožnil soudcům II. stupně vracet spory zpět soudci I. stupně. Ústava takový krok vylučuje, protože „nestrannost soudce nesmí nikdo ohrožovat“. Současně termín „odvolání“ jednoznačně požaduje, aby rozhodnutí soudce I. stupně zkontroloval soudce II. stupně (občan má nesporné právo zříci se soudce, který již jednou rozhodl). To se bohužel neděje (tak jako v případě poslanců) a soudci vyššího soudu vracejí spor k rozhodnutí soudu nižšímu. Důsledkem jsou spory, které trvají desetiletí.
Jak vypadá soudní řízení mého jednoduchého sporu (zda je možné v prolongované smlouvě měnit smluvní podmínky) můžete sledovat na adrese dokumentytmobil.wz.cz . Spor u soudu začal v roce 2011 a stále probíhá. Předsedkyni předešlého parlamentu, předsedu vlády (Nečase) a ministra spravedlnosti jsem tímto dokumentem upozorňoval na nedodržování zákonů. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby vzali mé připomínky na vědomí a zabránili soudcům vyšších soudů porušovat ústavu, nedošlo by v kauze obviněných poslanců k trestnému činu, kterého se dopustil stát. Protože žádný samotný soudce by nenechal stíhat občana (ve vazbě), bez existence trestného činu (jsem o tom přesvědčen). Takový krok může vzejít jen z kolektivního rozhodování.
Náprava je jednoduchá. Stačí soudcům připomenout (nebo přímo definovat) jak je třeba chápat termín zákon. Navrhuji tuto definici: "Zákon České republiky tvoří hierarchické uspořádání všech zákonů matematiky, nejnovějších poznatků z přírodních a lékařských věd, Ústava, Listina práv a svobod, soubor nařízení vydaných parlamentem (sbírka zákonů) a soubor nařízení vydaných institucemi, které jsou k tomu zmocněné."
Dále je nutné přijmout nový Soudní řád, který odstraní zbytky totalitního průběhu soudů na všech stupních a zajistí rovnost svéprávných občanů před zákonem. Provedl jsem analýzu návrhu změn v Občanském soudním řádu, který byl připraven k schválení ve třetím čtení minulého parlamentu (tisk 932). Každému myslícímu člověku je zřejmé, že dělat úpravy v takovém zákonném předpisu je naprosto zbytečné. Soudní pořádek nesmí do vlastních zákonů vůbec zasahovat. Jako se v nemocnicích neléčí podle Nemocničního řádu, tak se nesmí soudit podle odstavců soudního pořádku. Pouze případy lhůt mohou soudci rozhodovat podle tohoto předpisu. Vypracovat nový soudní řád by měla být záležitost maximálně jednoho měsíce (návrhy by mohly podávat právnické fakulty a ministerstvo spravedlnosti).
Domnívám se, že by se na takovém postupu mohla shodnout celá sněmovna, což by naši republiku přiblížilo právnímu státu.
