Dostal jsem se do sporu s telefonním operátorem. Podle mínění operátora jsem telefonicky právoplatně prodloužil smlouvu o používání jeho služeb. Namítal jsem, že při telefonickém hovoru o prodloužení smlouvy jsem zřetelně vyjádřil, že smlouvu prodlužuji podle stávajících podmínek.
Operátor mi po měsíci změnil smluvní podmínky. Podal jsem písemnou výpověď smlouvy a přestal používat jeho služeb. Když jsem požadoval, aby předložil hlasový záznam sjednávání služeb, sdělil mi, že již neexistuje. S problémem jsem se obrátil na Český telekomunikační úřad. Domníval jsem se, že mne od nekalého jednání operátora ochrání. Bohužel, jak pracovnice tohoto úřadu, tak její ředitel odmítl můj rozklad. Operátor mi začal účtovat penále v řádu tisícikorun.
Spor jsem předložil soudu. Jako důkaz jsem uvedl hypotézu, zda může platit smlouva, ve které některá strana změní smluvní podmínky. Sporem (v justici důkazem opaku) jsem dokázal, že „smlouva, ve které některá strana změní smluvní podmínky, je neplatná“ je výrok pravdivý.
Soudkyně I. stupně rozhodla, že spor má opět řešit Český telekomunikační úřad. Proti rozhodnutí soudkyně jsem podal řádné odvolání. V něm jsem uvedl, že si nepřeji být nadále souzen soudkyní, která takto rozhodla (nepřečetla si dokumenty uvedené v žalobě). V Ústavě i v Listině práv je stanoveno, že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno.
Po podání žaloby k soudu přestal operátor vymáhat plnění smlouvy a vrátil část zaplacených služeb.
Městský soud v Praze, jako soud odvolací, mé právoplatné rozhodnutí neakceptoval. Opakovaně vrátil spor k řešení soudkyni, která již jednou chybně rozhodla. Ve svých výrocích neuvedl odstavec zákona, podle kterého tak rozhodl.. Neuvedl odstavec zákona, který mu přikazuje nerespektovat skutečnost, kterou má každý občan zaručenou jak v Ústavě, tak v Listině práv.
Spor jsem předložil Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud došel k závěru, že nemá pravomoc přezkoumávat a rušit rozhodnutí soudů ve věcech civilního soudnictví či jim cokoliv „přikazovat“. Nejvyšší správní soud nepředal mé podání jinému soudu, který takovou pravomoc má.
Listina práv praví (čl. 36. odst. 2): Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Podle znění tohoto odstavce jsem se obrátil na Ústavní soud. Od podání žaloby uběhlo 18 měsíců a spor nebyl vyřešen, tím jsem byl zkrácen na svých právech.
Soudkyně Ústavního soudu odmítla řešit mou stížnost s poukazem na znění zákona o Ústavním soudu. Upřednostnila znění zákonného předpisu o procesním postupu soudu, před vlastním zněním Listiny práv a Ústavy. Tento postup potvrdil i předseda Ústavního soudu.
Vedle stížnosti na nerespektování mého práva odmítnout soudkyni, která již jednou rozhodla, jsem se dovolával rozhodnutí o rovnosti před zákonem pro všechny občany. Doložil jsem, že svéprávní občané nemají před zákonem rovná práva. Občan s „právnickým vzděláním“ může ve své věci (v občansko právním sporu) podat dovolání k soudu, kdežto nesolventnímu občanovi je toto právo absolutně odebráno.
Nedomnívám se, že postup Ústavního soudu je správný. Doporučení od Ústavního soudu, abych se obrátil na mezinárodní soud neakceptuji. Mohu veřejně prohlašovat, že v naší republice neplatí Ústava a Listina práv a mé právo „činit, co není zákonem zakázáno“ soud neakceptuje. Čili Ústavní soud a tím také stát opovrhuje mými právy.
Na základě tohoto rozboru si přeji, abych buď A) byl obviněn z porušení článku 82. Ústavy, věty druhé (nikdo nesmí nestrannost soudců ohrožovat), protože tvrdím, že soudci Městského soudu v Praze, soudci Nejvyššího správního soudu a soudci Ústavního soudu (nejednají nestranně, ale) jednají podjatě ve prospěch občanů s „právnickým vzděláním“ nebo B) moc výkonná a zákonodárná dala zákonné předpisy (Občanský soudní řád a Zákon o Ústavním soudu) do takové podoby, ve které nemůže k těmto situacím docházet.
Klíčové dokumenty sporu jsou na internetové adrese: http://dokumentytmobil.wz.cz
Ing. Karel Januška
