Jedním z nejhorších pozůstatků totalitního systému jsou postupy v justici. Každý totalitní systém si zdůvodní svou existenci. Třetí říše byla založena na názoru, že jedině nordická rasa je určena k tomu, aby ovládla svět. Náš bývalý systém byl založen na „vědeckém“ poznání, že dělnická třída zvítězí na celém světě. Dá se konstatovat, že co totalitní systém, to jiný právní názor.
Naše justice si to zjednodušila. V zákonech ponechala (nebo nově zavedla) termín závazný právní názor. Vzdělanému člověku je jasné, že každý názor je pouze domněnka, kterou je třeba dokázat. Před postavením technického díla (třeba mostu), může vzniknout technický názor, že most spadne. Praxe ověří, zda byl názor správný. Jestliže názor nějakého právníka je prohlášen za závazný, je to totalitní pojetí práva. Tragedií je, je-li názor několika soudců označen za závazný. Pravda jako výsledek logické úvahy přestává být pravdou a stane se lží.
Dodržování logických úvah v zákonech je předpokladem správné činnosti chodu státu. Jestliže některý odstavec nejvyšších psaných zákonů (Ústava a Listina práv) není mocí soudní respektován, lze to označit za pohrdání Ústavy mocí soudní a ústavní soudci by takový případ měli bezodkladně vyřešit. Bohužel, naši ústavní soudci občana pošlou k soudu v jiné zemi (do Štrasburku). Protože v uvedeném soudu jsou experti vysíláni mocí soudní z republiky, tak odpověď je stejná, jako u Ústavního soudu: soud se odmítne sporem zabývat.
Popíšu triviální spor, který naše justice není schopna vyřešit. Požádal jsem soud, aby rozhodl, zda v prolongované smlouvě lze měnit smluvní podmínky. Soudkyně rozhodla, že spor má opět řešit ČTÚ. Proti rozhodnutí jsem se odvolal, protože součástí žaloby bylo zdokumentováno, že v případě rozhodla jak úřednice, tak předseda ČTÚ. V odvolání jsem požádal, aby spor rozhodl soudce nadřízeného soudu. Takový požadavek je zcela ve smyslu přirozeného výkladu termínu odvolání. Jak Ústava, tak Listina ztvrzuje, že občan může činit vše, co není zákonem zakázáno. Soudci by tento odstavec měli nejen znát, ale ve svých rozhodnutích respektovat. Soudcům Městského soudu jsou lhostejné odstavce Ústavy a dvakrát vrátili řešení sporu soudkyni I. stupně. Se stížností u Nejvyššího správního soudu jsem neuspěl. Prý nemá pravomoc v civilních věcech zasahovat do rozhodnutí Městských soudů. Ani u Ústavního soudu a soudu ve Štrasburku jsem neuspěl. Vše je podloženo pouze na procesním postupu z dob totality. V Občanském soudním řádu je odstavec, který dovoluje vrátit po odvolání spor soudu I. stupně. Že tím soudci porušují základní předpoklad „vynášet pouze taková rozhodnutí, která přikazuje zákon nebo soudcovské svědomí“ nikdo nevidí nebo nechce vidět? Soudci vyššího soudu obvykle dodají, že soudce nižšího soudu je povinen respektovat závazný právní názor, což je vrcholem arogance. Povinnost každého soudce je vynášet rozhodnutí ve sporné věci. Ohrožovat nestranné rozhodnutí jiného soudce jim Ústava zakazuje odstavcem: „Nestrannost soudce nesmí nikdo ohrožovat“.
Důsledky vidíme už desetiletí. Studenti brněnské vysoké školy v revolučních letech vyzvali přednášejícího k odstoupení. Spor trval přes 20 let. Před několika měsíci policie uvrhla bezúhonné občany do vazby. Nejvyšší soud dva bývalé poslance vyjmul z pravomoci policie a o ostatních obviněných se nezmínil. Tím ve skutečnosti uznal „obvinění z trestného činu“ za dokázaný trestný čin, protože bezúhonný občan může být zbaven svobody pouze po vykonání trestného činu, nebo takového činu, který trestný čin nepochybně dokládá (třeba 7 milionů v krabici). Soudci rozhodují jako mafie.
Bohužel, ani současná ministryně spravedlnosti se k této skutečnosti nestaví morálně. Odkazuje mne na svou podřízenou. Současný ministr vnitra také nechává v klidu vedení státních zástupců. Bývalý ministr spravedlnosti místo toho, aby zbavil funkce nejvyššího státního zástupce, položil mu asi dvacet dotazů, ale ten nejdůležitější mezi nimi nebyl: Jakého trestného činu se skupina občanů dopustila?
Současné volby se tímto tématem vůbec nezabývají. Je to letargie, nebo jsou to prebendy „občanů s právnickým vzděláním“? Výjimku jsem našel pouze u strany pana Cibulky a Strany svobodných občanů. Velké politické strany pokládají naši justici za téma, které není vhodné zmiňovat, nebo jim stav vyhovuje.
