Soudci a práva občanů

Na základě článku 2 odstavce 4 Ústavy ČR platí: „Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ 

V triviálním sporu jsem po soudu požadoval, aby ctil mé právo, které mám zaručené Ústavou. Požaduji, aby soudce, který ve sporu jednou rozhodl, nemohl dále ve sporu rozhodovat. Trvám na svém právu zříci se soudce. Tito soudci  mé právo neuznali:

Jméno	Soud	Datum

 Konkrétní spor je popsán na http://dokumentytmobil.wz.cz/. V něm jsem dokázal, že Ústavní soud pohrdá mým právem (a odkazuje mne na soud v jiném státě). Proto mohu s klidem prohlašovat, že pohrdám Ústavním soudem. Taková situace by neměla být lhostejná žádné vládě. Minulá legitimní vláda byla o těchto skutečnostech informována, přesto neučinila žádný krok k nápravě. Důsledkem nečinnosti vlády byl její pád, protože soud II. stupně nerozhodl o oprávněnosti zatčení a ponechal obviněné ve vazbě. Nesoudili práva občanů, ale posuzovali právní kroky podřízeného soudu. Za takovou činnost nejsou soudci placeni. Snad si to současná vláda uvědomí.