volání, které zabírá. To je název dnešního sloupku v deníku MFD (12.3.2015) od pana Navary. Autor se domnívá, že naše soudnictví je v pořádku, a je třeba nechat soudcům klid na práci.
Některé dřívější články MFD mluví jinak, třeba „Zločiny na dětech“, v důsledku aplikace nového Občanského zákoníku. V poslední době se dovídáme, jak na bývalé děti z ochranných ústavů jsou aplikovány exekuce. Žádná exekuce se nemůže obejít bez rozhodnutí soudu. Ochrana bezmocných je některým našim soudcům cizí. Před miliony diváků byli někteří občané (včetně bývalých poslanců) zbaveni svých základních občanských práv. Presumpce neviny je pro některé soudce cizí slovo.
Verdikt Nejvyššího soudu, že soudkyně má nárok na dorovnání platu, je jeden z nejhorších výroků. Soudci Nejvyššího soudu nevěděli, že bude aplikován i na ně samotné? Jestliže to nevěděli, co si má občan myslet o jejich inteligenci. Článek Ústavy je jednoznačný: „ Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.“ Každý soudce musí vynášet pouze nestranné rozhodnutí. Nesmí se zabývat takovým sporem, který by mohl ohrozit jeho nestrannost. Jestliže rozhodnutí soudců Nejvyššího soudu přináší profit jim samotným, pak není sporu o tom, že toto rozhodnutí bylo podjaté, tudíž v rozporu s Ústavou. Ústava je nejvyšší psaný zákon. To by soudci měli respektovat.
Podporuji kroky nejvyššího představitele NKÚ. Tento institut se normálně do výroků soudu nevměšuje. Ale jestliže soudci nepochopili přesně rozhodnutí sněmovny, pak je povinností NKÚ bránit rozkrádání státního rozpočtu.
Lepší by bylo, kdyby se rozhodnutím NS zabývala poslanecká sněmovna. Bohužel vliv „osob s právnickým vzděláním“ nedává velkou naději, že lze soudce přinutit k tomu, aby Ústavu dodržovali.
