Úvaha nad rozhodováním soudů. Smlouvy, které jsou uzavírány veřejnými institucemi, si žádný soudce nedovolí zpochybnit. Smluvní strany přísně dodržují smluvní podmínky.
Smlouvy, které uzavírají občané, málokterý soudce respektuje. To, zda smlouva platí či neplatí, patří mezi základní rozhodovací povinnosti soudu. Kontrolu smluv s telefonními operátory svěřili zákonodárci ČTÚ. Zřejmě proto, aby právnická loby měla široké pole působnosti. Umožnili soudit podle dvojího metru.
Po sametové revoluci byl upraven Občanský soudní řád tak, aby soudci neměli povinnost rozhodovat podle práva (vynášet pravdivé formule), ale podle libovůle soudců. Právnická loby zbavila soudce povinnosti zabývat se všemi důkazy, které žalující strana předkládá. Paragraf „Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje" vypustili ze soudního řádu už právníci totalitního systému.
Současné znění důležitých paragrafů Občanského soudního řádu:
§ 132: Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
§ 133: „Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.“
Právnická loby dala soudcům možnost zabývat se pouze některými důkazy (podle své úvahy). Dále odebrala žalobci možnost, aby důkazem opaku požadoval po soudu pravdivý výrok.
Když se občan soudí s telefonním operátorem, je v nerovném postavení. V žádném případě by neměl být odkazován na úředníka ČTÚ (jak to učinili současní zákonodárci).
Téměř každé rozhodnutí soudce lze testovat opakem, zda výrok soudce je výrokem pravdivým. V podstatě může soudce rozhodnout tak, že žalobu přijímá, nebo zamítá. Důvody zamítnutí, musí soudce uvést.
Za Rakouska měl soudce povinnost rozhodovat pravdivými výroky. Měl povinnost zabývat se všemi předloženými důkazy, tedy i kontrolovat, zda vynáší pravdivý výrok. Každý soudce musel vědět, že musí respektovat důkaz opaku. Důvody zamítnutí, musel soudce uvést. Soudce věděl, jak používat důkaz opaku.
Jestliže tvoříme opak právnické domněnky, zaměňujeme všechny výrazy (u kterých je to přípustné), jejich opaky. Čili nahrazujeme: Je><není, platí><neplatí, vinen><nevinen, svítí><nesvítí, jeden><žádný, všichni><nikdo ....atd. Mluvnické spojky chápeme tak, jako v přirozené mluvě, protože logika je výtvorem až matematiky minulého století. Výroková logika říká, že pravdivá formule je taková, u které platí obrácené implikace, čili ekvivalence. http://www.matematika.cz/pravdivost-formuli
Soudci, kteří nerespektují pravdu, patří mezi šmejdy. Zákonodárci by si měli uvědomit, proč rozhodnutí soudců někdy odporuje zdravému rozumu. Dokud nepřinutí soudce, aby byly respektovány zákony matematiky (důkaz opaku je obdobou důkazu sporem), nelze očekávat, že se situace v naší justici zlepší.
