Jinak ještě k logice - pomůžu si příkladem: používal jste tu implikační výrok "venku prší, a proto jsem přišel mokrý." Opak toho výroku dle vás je "venku neprší a proto jsem nepřišel mokrý." - a podle vaší logiky (1/0) je hotovo. Právo takhle nefunguje. Právo musí počítat i s výroky "venku neprší, a přesto jsem přišel mokrý" (protože sněží nebo padají kroupy) nebo s výrokem "venku prší, a přesto jsem nepřišel mokrý" (nebyl jsem blbej a vzal si deštník nebo se někam schoval), a dokonce i s výrokem "venku neprší a přesto jsem přišel mokrý" - třeba proto, že pršelo před deseti minutami a nebo - protože je 40°C ve stínu, tak jsem se v tom vedru polil vodou. Těch variant počasí a situací, jak člověk jedná, je obrovské množství. Stejně tak je to v právu.

Můžete mít smlouvu, která i přes nesoulad s aktuálním právem, je platná (váš případ, plus případ drtivá většiny obchodních smluv uzavřených před účinností NOZ podle ObZ), stejně tak můžete mít smlouvu, která je i navzdory tomu, že je plně v souladu s právem (!!!) neplatná (můžete klidně uzavřít smlouvu s Frantou Vopršálkem o tom, že vás za 200 korun dopraví na Měsíc - nebude porušovat žádné zákonné ustanovení, ale je neplatná pro nemožnost plnění) a v rámci těhle "extrémů" jsou možné úplně všechny možné kombinace - tzn. můžete mít samozřejmě i smlouvu v rozporu se zákonem, která díky tomuto rozporu se zákonem bude neplatná (zase extrémní příklad na pochopení - uzavřete smlouvu s nájemným vrahem své tchyně - smlouva neplatná díky tomu, že její plnění je protiprávní). A to vás radši ani nebudu zatěžovat absolutní a relativní neplatností.... to totiž moc nechápu ani já, abych pravdu řekl (resp. vím co to je, ale nevím najisto důvody, proč něco je relativně a něco absolutně neplatné). Obecná zásada říká, že "smlouvy jsou spíš platné než neplatné".

Venku neprší a přesto jsem přišel mokrý, protože jsem se počůral. 

Chlapi (tedy pane Pavelko a Čejko), že vás to pořád baví, diskutovat s někým, kdo si žije ve svém světě a ten reálný k němu nemá šanci proniknout.

Januška nikdy nepochopí, že na vztahy mezi lidmi (včetně těch právních), nelze např, aplikovat mechanicky zákony matematiky, přírodních věd atd., které by měly být podle něj součátí toho jeho Zákona s velkým Z.

Tak třeba : Pan Novák je právně otcem dítěte paní Novákové, ačkoliv to přírodní zákony zcela vylučují, neboť v době, kdy paní Nováková počala, tuto ani neznal a  není schopen dítko počít, protože je neplodný. Přesto je otcem dítěte, protože si paní Novákovou ve vysokém stupni těhotenství vzal za manželku, proto mu svědčí zákonná domněnka otcovství. A oba, Novák i Nováková, jsou s tímto stavem, odporujícím přírodním zákonům, zcela spokojeni, poněvadž Nováková ma pro své dítě otce a pro sebe manžela, Novák má manželku a dítě, které by "přírodní " cestou nikdy neměl. Právo zde založilo stav, zcela odporující přírodním zákonům.

A takových příkladů, kdy právní stav může být v rozporu se zákony přírodními a matematickými, bychom našli více.

 A procesně lze jen málokterému důkazu přiřadit jednoznačnou hodnotu pravdy či nepravdy. Takže zatímco soudce ve Vsetíně, má-li k dispozici dvě vzájemně si odporující svědecké výpovědi,  zda to byl či nebyl žalovaný, koho viděly působit vám škodu,  dá větší váhu výpovědi paní A, protože o paní B ví, že je vícekrát trestaná recidivistka se sklonem k lhaní,  soudce v Karlových Varech dá větší váhu výpovědi paní B, protože tato je sice méně důvěryhodná, zato má zrak jako ostříž, zatímco paní A  je sice zcela důvěryhodná osoba, ale má 10 dioptrií, inkriminovaného dne si zapoměla brýle a toho člověka viděla jen na vzdálenost 100 metrů a za šera. A pokud nejsou jiné důkazy, která by rozpor odstranily, musí soudce nějak rozhodnout. Čili soudce ve Vsetíně rozhodne jinek než soudce v Karlových Varech, což obojí je zcela legitimní a obojí bude řádně odůvodněno.

Stejně tak může dát soudce jinou váhu polehčujícím (+) / přitěžujícím (-) okolnostem (například tom kontextu, že pachateli je sice 19 (+), ale spáchal trestný čin potřetí (-), projevil lítost (+) (jak důvěryhodně / nedůvěryhodně?) atd.). Nestane se asi, že by se soudci lišili v duchu spodní / horní hranice trestní sazby, ale jestli 8 a půl roku nebo 9, jestli 14 nebo 15, jestli 20 nebo 22 let - tam už rozdíly budou.

Pan Januška by nejradši dal takové rozhodování počítačům. Vražda - mrtvej chlap s nožem v hrudníku.... všechno 20 let.... bez ohledu na to, jestli vrahem byl feťák, co se chlapa pokusil obrat o prachy, když šel od bankomatu s vybranýma penězma, a nevyšlo mu to, nebo jestli vrahem byla jeho přítelkyně, kterou ten chlap několikrát napadnul, týral a ona se bránila. Výsledek je přece u obojího stejnej - mrtvej chlap, takže tresty by měly bejt taky stejný. Nechtěl bych takovej soudní systém, ze kterýho vypadne lidskost.

- Bloger nesmí zveřejňovat informace nepravdivé, polopravdivé, neúplné nebo takové, jejichž pravdivost si nemohl dostatečně ověřit,

- Pokud bloger uveřejní chybnou nebo neúplnou informaci, je povinen uvést ji na pravou míru doplněním původního článku nebo zveřejněním článku nového.

Tyhle dva body ve svých článcích pane Januško téměř neustále porušujete.... a zjevně vám to vůbec nevadí.

Zkuste to nahlásit adminům blogu. Klidně použijte i můj blog jelikož jeden z nás nemůže mít pravdu a porušuje tilm kodex blogera. Zajímala by mě reakce.

ach jóó

"V takových případech je povinností soudce použít metodu o pravdivosti domněnky (princip opaku). Princip říká, že pravdivý výrok je pravdivým i ve svém opaku. Je to jeden ze základních zákonů matematiky, kde se nazývá důkaz sporem. Byl nedílnou součástí Zákona až do roku 1963."

Tohle je prostě lež, jako věž (což mimochodem porušuje kodex blogera). Nic takového (jako o matematickém důkazu sporu) v zákoně nikdy nebylo. Důkaz opaku z uvedeného zákona se vztahuje na vyvratitelnou právní domněnku - a já sám se vás v předchozích článcích ptal, jestli vůbec tušíte, co vyvratitelná právní domněnka je - lidé vám tu psali i příklady - sporné otcovství dítěte (protože zákon předpokládá, kdo je otcem) a důkaz opaku - test DNA, lékařské potvrzení o neplodnosti, doba kolem početí dítěte strávená na jiném kontinentě atd. Vaší ignoraci daných komentářů beru tak, jako že tomu ani za mák nerozumíte, nebo nechcete rozumět, protože se vám to nehodí do krámu. Tzn. důkaz opaku (v souvislosti s vyvratitelnou právní domněnkou) zůstal v českém právu v podstatě v IDENTICKÉ podobě, jako ten, na který se odvoláváte. Jenom ten, na který se odvoláváte prostě nesmyslně interpretujete.

1.) opakuji dvě otázky z diskuze pod předchozím blábolem:

- víte, co je právní institut "právní fikce"?

- víte, co je právní pojem "objektivní odpovědnost (např. za škodu)"?

2.) vy vycházíte z nesmyslného předpokladu, že kdykoliv máte nějakej právní problém, můžete se obrátit na soud, aby ten soud váš problém nějak musí vyřešit - není tomu tak samozřejmě - soudy tu nejsou od toho, aby řešili blbosti typu "sousedův pes běhá na mojí zahradu a kadí mi jahody" (přičemž váš případ s pozemkem je ještě hloupější). Naléhavý právní zájem v případě toho vašeho nesmyslného sporu o smlouvu o pronájem pozemku (a toho, kdo bude poplatníkem daně) by byl například takový, kdyby vás daňový úřad uháněl s neodvedenou daní za pozemek a hrozilo vám penále. Pak máte naléhavý právní zájem na tom, aby soud rozhodl, zda-li je smlouva platná (což samozřejmě v tomhle vašem případě byla), nebo nikoliv, protože vám objektivně hrozí škoda (máte na to papír - nějakou upomínku například). Tenhle požadavek je tu proto, že na soud se člověk neobrací z "preventivních" důvodů, nebo proto, že neví co s časem, a tak otravuje úřady (což je očividně váš případ) nesmysly. Soud je taková poslední instance, na kterou se člověk obrací, pokud selžou všechny předchozí možnosti - které jste vy osobně ani nezkusil - například dohoda smluvních stran (kdy nájemce vám navrhoval velmi racionální řešení, že výši daně přičte k nájmu proti dokladu o zaplacení, pokud trváte na tom, že jí platit chcete vy).

Zase - editace v průběhu psaní a člověk si to pak po sobě nepřečte - opravuji:

*vy vycházíte z nesmyslného předpokladu, že kdykoliv máte nějakej právní problém, můžete se obrátit na soud, a že ten soud váš problém nějak musí vyřešit"

Doplnění pro případné čtenáře - co je vlastně důkaz opaku:

http://janpavelka.blog.idnes.cz/c/463802/zakonne-domnenky-a-dukaz-opaku.html

Autor uvádí nesmyslné informace - tento nejen že nebyl v době komunismu vypuštěn, ale nemá nic společného s pravdivostí výroku. Zde ho autor chybně zaměňuje za matematický důkaz sporem.

Pane Pavelko, doplňuji Vaši diskuzi z minula. 

http://kareljanuska.blog.idnes.cz/c/480182/blaboly-pana-pavelky.html?ref=viacbloger