Svízelná situace samoživitelů rodin a plnění soudních příkazů. Zveřejňování informací o majetkových poměrech občanů.
Špatná funkce soudního systému se nejvíc projevuje u osob, které má chránit moc soudní. Naši zákonodárci se domnívají, že soudnictví je „téměř“ takové, jaké by mělo být v právním státě.
Každý spor začíná podáním žaloby. Pouze o obsahu žaloby musí rozhodnout soudce. Ústava přesně stanovuje, jak má soudce postupovat. O ničem jiném soudy nesmějí rozhodovat. Soudce nehledá právo, ale spravedlnost. Proto může rozhodnout buď podle svých znalostí práva (jak se mu naučil na vysoké škole), nebo podle svého svědomí. Když je právo v daném sporu příliš přísné, může trest třeba prominout.
Máme soudy dvou úrovní. Soudce v prvním stupni rozhodne podle svého vědomí a svědomí. Každý účastník sporu má právo podat odvolání proti rozhodnutí soudce prvního stupně. Když tak některý z účastníků sporu učiní, rozhodnutí soudce prvého stupně se stává nepravomocným.
Pravidla pro rozhodování soudce druhého stupně jsou identická. Soudce může rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdit, opravit a vynést své konečné rozhodnutí soudu. Soud odvolací stanovuje lhůtu pro výkon rozhodnutí. Nikdy nesmí vracet řešení sporu soudu prvního stupně, protože to Ústava zakazuje. Tím končí řádné soudní řízení.
Nejčastější spory jsou o plnění smluv. Soudci se nevěnují podstatě žaloby, ale tomu, zda smlouva byla správně uzavřená, případně řádně vypovězená. Ze soudců se stávají odborníci na platnosti smluv. Místo rozhodnutí o žalobě, hledají právo o platnosti smlouvy. To je zásadní rozdíl. Když některý soudce změní žalobní návrh, nebo se nevyjádří ke každému předloženému důkazu, měl by být okamžitě kárně potrestán.
Totalitní soudnictví úplně popřelo tisíciletou zkušenost demokratického soudnictví. Každý soudce musí rozhodnout spravedlivě. Co jedné straně odebere, musí druhé straně přisoudit.
Dovolací soud je soud mimořádný. Existují spory, kde se skutečně jedná o dvě různá práva. Když matka chrání své právo rodit doma a přivolaný lékař chrání zdraví dítěte. V takových sporech existují dva protichůdné výroky. Povinností dovolacího soudu je snažit se o dohodu stran.
Moc výkonná má povinnost kontrolovat a vymáhat plnění soudního rozhodnutí. Zjednodušeně jestliže se občan obrátí na moc výkonnou (protože nedostal příspěvek na výživu dítěte od jiného občana), tak moc výkonná může okamžitě odebrat řidičský průkaz provinilce. Tak by měla být v souladu moc soudní a výkonná.
Tvrzení „občan je trestně stíhaný“ je lživé, pokud se o trestnosti nevyjádřil soud. Hlásání komentátorů a některých poslanců o tom, že se „poslanec dopustil trestného“ činu je nepravdivé. Poslanecká sněmovna může pouze svého člena vydat nebo nevydat k zadržení. Domněnka některého státního úředníka (zástupce) nezakládá povinnost sněmovny vyjadřovat se k jeho názorům.
Zveřejňování jakýchkoliv údajů o majetkových poměrech poslanců nebo pracovníků státní správy zbytečné. Je to pozůstatek totalitního státu a špatného chápání řízení státu. O každém občanovi se musí předpokládat, že je bezúhonný. Až dokázaný trestný čin učiní občana „trestně stíhaného“ nebo potrestaného.
Taková je idea naší Ústavy.
Politické strany samy využívaly soudy k tomu, aby materiálně zajistily svou činnost. Křivdy, které se občanům stávají v důsledku špatného rozhodování soudců, jsou nesmírné. Nejenom hmotné, ale také morální. Tohle je zpráva na iDnes: Firma uzavírá neprůstřelné smlouvy. Za neplacení pak klienty tahá po soudech . To je nevysychající zdroj příjmů pro vychytralé právníky, kteří vědí jak se přiživit na současném soudním systému.
Hnutí ANO by mělo dostát volebnímu slibu:
Pokud občan žije poctivý a slušný život, zákony musejí být na jeho straně, aniž by je musel studovat. A stane-li se mu křivda, u soudu musí najít zastání.
Pouze zákonodárci mají možnost z dnešního policejního státu učinit právní stát. Cesta není složitá.
Státní zastupitelství musí respektovat přísnou hierarchii a být součástí ministerstva vnitra. Soudcům stačí přikázat, jak interpretovat termín „zákon“.
Do právních norem je třeba včlenit tato nařízení soudcům:
Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických jsou nedílnou součástí „zákona“.
Soudce může v konkrétní věci rozhodovat pouze jednou.
Každý spor má nárok na dva zákonné soudce a rozhodnutí dovolacího soudu.
Rozhodování státních úřadů je v souladu s cíli vlády.
