Dnes jsem byla u soudu a zatímco jsem čekala na jednání, vedle seděl takový starší pán se svým advokátem. No a ten pán hustil do advokáta své inženýrské pojetí práva. Zoufalý advokát se mu snažil vysvětlit, že s tímto u soudu neuspěje, že pokud chce tvrdit, že mu na pozemek zatéká vinou jeho souseda, musí to prokázat nebo alespoň nějaký důkaz navrhnout, že argument "ničím jiným to nemůže být" fakt nestačí. Nakonec mu řekl, že bude-li trvat na svém, vypoví mu plnou moc.

Tak jsem si vzpomněla na Janušku a lituji kolegy, kteří mají podobné Janušky za klienty. Pak se nelze divit, že když trvají na svých nesmyslech, nenajdou nikoho, kdo by je chtěl zastupovat.

Není to případ pro správní soud?

Obdivuji každého, kdo je schopen o této snůšce nesmyslů vážně diskutovat.

(Neplatí pro pana Řezníka)

Nezlobte se, ale s bodem 3 nesouhlasím. Nemá tam co dělat, jelikož tak by byla naše zem ovladaná těmi organizacemi a ne lidmi, kteří v ní žijí.

Další věcí je nesrozumitelnost, komplikovanost a protichůdnost našich zákonů, ve kterých se NIKDO není schopen komplexně vyznat (i právníci mají specializace).

Křesťanům stačilo desatero, ateistům by mělo stačit posledních sedm bodů z desatera. Vše ostatní je jenom právnické ohýbaní a kličkování kolem těchto sedmi bodů

Mohlo by tam být. Doporučení nadnárodních organizací.

Spíše to vidím na neschopné....

Znamená to, že by dle vašeho názoru mělo právo na podání ústavní stížnosti i dítě?

A není to spíše tak, že ústavní stížnost má právo podat každý občan prostřednictvím svého právního zástupce? I to dítě?

Svéprávný občan má mít právo obrátit se na Ústavní soud.