Termín axiom znamená základní předpoklad, podle kterého se provádějí důkazy. Axiom se nedokazuje, je všeobecně uznávaný a nesmí být porušen. Na základě různého axiomu, docházíme k různým výsledkům.
Příklad: Každý ví, že platí rovnice 1 + 1 = 2. Mlčky se předpokládá, že počítáme v desítkové soustavě (axiom: číselná soustava je desítková). Maturant by měl vědět, že platí také rovnice 1 + 1 = 10 (axiom: číselná soustava je dvojková). Ve dvojkové soustavě provádějí operace všechny počítače. Veškeré vstupy (i texty) jsou převedeny do dvojkové soustavy (na kombinaci cifer 0 a 1), provede se patřičná operace a výsledek se převede opět do formy, na kterou jsou uživatelé zvyklí.
Pro naše soudnictví platí axiom, že je dvoustupňové. Podle povahy sporu a jeho náročnosti je určen, který soud je soudem I. stupně. V rámci tohoto soudu je případu přidělen soudce (stanovenými postupy). Ještě než začne soudce případ řešit, měly by mít obě strany sporu možnost vyjádřit se k jeho osobě (protože některá strana může namítat jeho podjatost).
V okamžiku, kdy se soudce sporem začne zabývat, stává se zákonným soudcem a platí pro něho odstavec Listiny práv článek 38:
(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Jestliže soudce vynese své rozhodnutí, platí článek 82. Ústavy:
(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.
Jsou-li obě strany sporu s výsledkem spokojené (soudcovo zdůvodnění rozsudku je nezpochybnitelné), proces končí v prvním stupni.
Je-li některá strana nespokojená s rozhodnutím soudce I. stupně, podá odvolání. Odvolání je zákonným prostředkem, každý účastník sporu může podat odvolání. V režimu právního státu by měl soud II. stupně respektovat znění Ústavy a Listiny práv a přidělit spor svému soudci. Bohužel, tak nečiní. Zpravidla se případu ujme jakýsi senát složený ze tří soudců. Nikde jsem nenašel zákon, který přikazuje ustanovování senátu u soudů II. stupně. Nevím, jakým způsobem tento senát rozhoduje. Jestliže rozhoduje většinově (souhlas dvou stačí k pravdivému výroku), pak takové rozhodování odporuje zákonům matematiky, protože pravdivý výrok senátu zaručuje pouze souhlas všech tří soudců. Rozhodování případů v senátech je plýtvání časem soudců. Dovolání má řešit pouze jeden soudce.
Termín odvolání ve svém obsahu znamená, že jeden z účastníků sporu prohlašuje: „Beru na vědomí rozhodnutí soudce I. stupně, s rozhodnutím nesouhlasím, a trvám na tom, aby spor rozhodl soudce II. stupně.“
Povinností soudce II. stupně je vynést své rozhodnutí, ve které potvrdí rozhodnutí soudce I. stupně, nebo vynese své nové rozhodnutí. Tím končí zákonná část soudu (byl splněn axiom dvojstupňovosti soudu) a dále může nastat opravné řízení.
Současné soudní postupy jsou v rozporu s axiomem dvoustupňového soudnictví, protože soudy II. stupně vracejí spor soudu I. stupně.
Některá rozhodnutí soudů jsou v rozporu se zdravým rozumem. Tristním případem je průběh sporu okolo bývalých poslanců. Bezúhonní občané jsou podle mínění vyšetřovatelů povinni vypovídat o svém poslaneckém mandátu, kterak to bylo, když se mandátu vzdali. Dva poslanci si dovolili odepřít výpověď, (...nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá….je znění Listiny práv) a vyšetřovatelé jim udělili pokutu po 20000 Kč. Sami byli bezdůvodně měsíc ve vazební věznici. Bez spáchání trestného činu, chráněni nejen imunitou, ale také presumpcí neviny, která platí pro všechny občany. Vše na základě rozhodnutí našich soudců a vyšetřovatelů, „občanů s právnickým vzděláním“. Nutno podotknout, že k oběma krokům byly použity odstavce soudních pořádků. Je to jako by vás v nemocnici léčili nikoliv podle nejnovějších metod, ale podle nemocničního řádu.
Soudci a vyšetřovatelé nepostupují podle přirozeného výkladu práva. Zákon lze v přirozené mluvě definovat takto:
Zákon České republiky tvoří hierarchické uspořádání všech zákonů matematiky, nejnovějších poznatků věd přírodních a lékařských, Ústava, Listina práv a svobod, zákonná ustanovení vydaná zákonodárným sborem (sbírka zákonů), předpisy a vyhlášky vydané zmocněnými institucemi nebo osobami.
Je velká škoda, že poslanci dosud nepřikázali justici, aby takto chápali zákon. Průběh soudních procesů by se podstatně zkrátil. Stát by ušetřil na výdajích, které musí vynakládat na odškodnění nezákonně odsouzených občanů. Mohla by být zrušena instituce Justiční akademie, protože soudci jsou povinni vzdělávat se sami, tak jak je tomu v jiných oborech. Vzhledem ke stavu justice se domnívám, že Ústav státu a práva nemá nárok na existenci. Jeho funkci mohou přebrat Vysoké školy. Bohužel o jejich současné vysoké vědecké úrovni lze také s úspěchem pochybovat.
