Princip opaku a rozhodování soudců

Z veřejných zdrojů je známo, že zpěvák K. Gott byl obviněn z neplacení daně. U soudu prokázal, že toto obvinění se nezakládalo na pravdě. Dále je známo, že soudce Paclík v následném řízení nepřiznal K. Gottovi náhradu nákladů, vzniklých dokazováním své neviny.

Takové rozhodování soudců svědčí o tom, že soudci nerozhodují podle zákona, ale podle své libovůle. Nevím, zda obě rozhodnutí vydal jeden soudce, nebo soudci dva. To je lhostejné. V každém případě rozhodnutí soudce Paclíka o tom, že K. Gottovi nepřísluší náhrada vzniklých výdajů, bylo protizákonné. Důkaz je jednoduchý. Každé rozhodnutí soudce se týká obou stran sporu. Jestliže soudce přiřkne jedné straně, že je v právu, potom musí druhá strana nést veškeré následky, které svým počínáním způsobila. Stát obvinil K. Gotta, že řádně neodvedl daň. Žalobce neměl pravdu, proto nutně stát musí nést následky této žaloby. Musí platit, že v případě neúspěchu žaloby, veškeré náklady jsou k tíži žalobce. Postavení žalobce a žalované strany je rovnocenné. V každém sporu se mohou stanoviska vyměnit, a výsledné rozhodnutí soudu musí být identické vzhledem k subjektům žaloby. Podle rozhodnutí soudce Paclíka by každému, kdo prohraje spor, náležela náhrada za soudní výlohy.

Taková protizákonná rozhodnutí by neměla vznikat. Svědčí o špatné úrovni naší justice. Nadřazené soudy nekontrolují věcnou správnost rozhodnutí podřízených soudů. Mohou zneužívat svého postavení a vynucovat si rozhodnutí, která jim vyhovují. Tento stav trvá po celou dobu, kdy se naše země dostala do spárů totality.

 Domnívám se, že ministr spravedlnosti, kterému by záleželo na zákonném chodu justice, mohl by z pravomoci své funkce nařídit všem soudcům, aby respektovali zákon.

Naděje na to, že se tak stane s příchodem nového předsedy Nejvyššího soudu, je mizivá.