Zamyšlení nad naší justicí. Dokud zákonodárci nepřinutí soudce, aby respektovali literu a ducha Ústavy, bude naše soudnictví ve stavu, připomínající rozhodování mafie.
Z trestného činu policií usvědčený poslanec Rath vykonává lékařskou službu a úkoluje soudy tak, že se nástup trestu několik let odkládá.
Soudem neobviněný ministerský předseda Babiš je kolegy poslanci označován za „trestně stíhaného“. Poslancům nevadí, že do sněmovny přinesl obvinění místní státní zástupce. Poslanci si sami označili kolegu za trestně stíhaného. Ústava poslancům pouze dovoluje, aby kolegu do skončení mandátu nevydala moci soudní. Ústava předpokládá, že vůle občanů, kterou poslanec zastupuje, je pro stát důležitější, než případný trestný čin poslance.
Soudce Elischer uplatňoval moc soudní v procesech s občany, a následně byl přichycen při přijímání úplatku. Ústava vůbec nepřipouští, aby k takovému stavu mohlo dojít. Podle Ústavy může každý soudce řešit každý případ pouze jednou. Nikdo nemá pravomoc ohrožovat nezávislost a nestrannost soudce. Ani nadřazený soud. Prováděcí předpisy (Soudní řád) takové postupy připouští. Soudci se nechávají uplácet, policie je přichytí při činu, ale předseda Vrchního soudu v Praze příčinu nenalézá. Porušování Ústavy je pro všechny „občany s právnickým vzděláním“ tak lukrativní, že patrně i právnické fakulty vychovávají své studenty tak, aby nemuseli respektovat tisícileté zkušenosti. Aby rozhodnutí každého soudu bylo spravedlivé, musí být pravdivé k oběma stranám sporu. Za léta studií by se to měli posluchači právnických fakult naučit. Demokracie je na tom založená. Velká Británie, jako bývalá kolonie Říše římské, ani nepotřebuje Ústavu. Stačí dodržovat pravidla.
Poslancům jsou lhostejná přání občanům. Většina „demokratických stran“ si dala za cíl vyřadit Hnutí Ano z možného vládnutí. Výsledkem je návrat komunistů a propadlé ČSSD do vlády. Nové strany si stejnou taktiku osvojily velmi rychle.
Jestliže jeden z pilířů demokratického státu nefunguje, je třeba demokracii opravit, ne zničit.
Pane předsedo parlamentu, pane předsedo senátu, všichni páni zákonodárci, cesta je jednoduchá. Stačí trvat na liteře Ústavy.
Je to ve vaší moci.
Sbírku zákonů je třeba upřesnit a soudcům nadefinovat termín „Zákon“. Obsahově by upřesnění mělo zahrnout následující paragrafy:
§ 1. „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují, je hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem. Jsou to:
..(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
..(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
..(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
..(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
..(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.
§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.
