Úvaha pro poslance a senátory. Může existovat právní stát, ve kterém provádí trestné činy soudci? Dvacet pět let po sametové revoluci bychom si zasloužili dokonalejší justici.
Ústava každému soudci nařizuje, že musí být v hodnocení důkazů nezávislý a nestranný.Tak jako platí rovnost občanů před zákonem, tak platí rovnost soudců před zákonem. Nikdo nesmí soudci nařizovat, jak má rozhodnout. Musí rozhodovat tak, jak mu přikazuje zákon.
Zákonodárci v totalitě vytvořili soudní hierarchii. Aby mohli soudy ovládat, zachovali nejenom podřízenost soudních úřadů, ale také dovolili soudcům rušit rozhodnutí nižších soudců. Pak dovolili soudcům vyšších soudů vracet řešení soudům, které už jednou rozhodly. „Soudci z lidu“ je také výmysl totalitního soudnictví, za kterým se skrývá možnost ovlivňovat spravedlivé rozhodování. Zbytečně navyšuje náklady na soudní řízení a soudce se může zbavit odpovědnosti.
Přikazovat soudcům, aby rozhodovali podle „závazného právního názoru soudců vyšších soudů“ je popření nezávislosti soudcova rozhodování. Takové jednání už nemá s demokracií nic společného. Soudy přestaly rozhodovat spravedlivě, protože musí respektovat jakýsi právní názor „nadsoudců“.
Máme stát, kde úředník (státní zástupce) úkoluje poslance a soudce rozhoduje, jak má rozhodnout jiný soudce. Páni poslanci, tak nikdy demokracie nefungovala, a fungovat nemůže. Soudní spory trvají desetiletí, základních občanských práv jsou zbavováni nevinní lidé, a usvědčení podvodníci běhají po svobodě. Vrcholem všeho je, že ve sporech rozhodují trestně stíhaní soudci.
Ministr spravedlnosti si chválí situaci, že došlo k zadržení soudce, což je prý dobrá práce systému. Pane ministře spravedlnosti, kdyby někdo postavil budovu, která se zhroutí, omluvil byste projektanty tím, že se mohou poučit?
Pane předsedo vlády, pane ministře spravedlnosti, páni zákonodárci, to vám skutečně nevadí? Opravdu mohou být občané pokusnými králíky ve vaší hře o spravedlivé rozhodování?
„Občané s právnickým vzděláním“, je ta největší skupina lobbistů, která sedí mezi zákonodárci. Že může soudnictví spolehlivě fungovat i bez Ústavy, vidíme na případu Spojeného království Velké Británie. Pouze dodržováním zásad z doby římské nadvlády spolehlivě funguje. Naše Ústava je také perfektně napsaná. Bohužel její výklad je s ní v rozporu.
K nápravě současného právního systému je nyní vhodná doba. Soudcům je třeba přikázat, aby ve svých rozhodnutích respektovali literu Ústavy. Je nevhodné v současné době přijímat a schvalovat připravené zákonné předpisy, které omezují práva občanů, nebo občanům ukládají další povinnosti.
Sbírku zákonů je třeba upřesnit a soudcům nadefinovat termín „Zákon“. Obsahově by upřesnění mělo zahrnout následující paragrafy:
§ 1. „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují, je hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem. Jsou to:
..(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
..(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
..(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
..(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
..(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.
§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.
Současný povolební stav umožňuje, aby se začalo s vylepšováním demokracie. Tak jak to přednesl předseda parlamentu na inauguračním proslovu. V poslanecké sněmovně by se mohly najít takové politické subjekty, které si dají za cíl vytvořit z republiky právní stát.
Ke stému výročí založení samostatného Československa by si to občané zasloužili. "Pravda vítězí" by nebylo prázdným heslem na prezidentské standartě.
