Právní stát a spravedlnost

Úvaha o tom, proč není republika právním státem. Moc výkonná v každém státě je omezeně podřízená moci soudní. Panovník, král, prezident nebo diktátor respektuje moc soudní podle svých představ a cílů.

Občané žijící na dnešním území zažili relativně spravedlivý systém  za císařství, spravedlivý systému za první republiky, nespravedlivý systém za protektorátu, nespravedlivý systém po uchopení moci komunistickou stranou a současný málo spravedlivý systém po sametové revoluci.

Spravedlnost jednotlivých systémů lze testovat na vztahu mezi mocí výkonnou a soudní. Soudnictví za císařství bylo založené na tisícileté zkušenosti z Římského práva. Pro svéprávné občany platilo pravidlo, že rozhodnutí soudce muselo být pravdivé k oběma stranám sporu. Bylo lhostejné, která strana se obrátila na soud. Co soudce jedné straně odebral, musel druhé straně přisoudit.  Z toho jednoznačně plyne, že pouze dva rozdílné výroky soudu mohou existovat. Ve většině sporů stačí, aby kauzu řešili pouze dva soudci. Proti řešení soudu I. stupně je zákonný nárok na odvolání. Odvolací soud musí mít pravomoc rozhodnutí soudu I. stupně potvrdit, opravit, nebo musí rozhodnutí soudu I. stupně zrušit a vynést své konečné rozhodnutí soudu. Ústava přesně takový postup předpokládá. Bohužel naši Ústavní soudci dali  soudům široké pravomoci. Dovolili jim nerespektovat základní pravidlo o důkazu opakem. (Výrok k jedné straně sporu je opakem výroku ke druhé straně sporu.) Soudci si prostřednictvím zákonodárného sboru upravili soudní řízení tak, že se ze soudního řádu stal soudní nepořádek.

Soudy bezúhonných občanů trvají léta a z usvědčených pachatelů se stali občané, kteří mohou zavalit soudy dostatečnou činností, která jim umožňuje téměř bezstarostný život. Občané to platí ze svých daní. Soudci si příležitostně upraví své platy rozhodnutím, které je v přímém rozporu se zákonem.

Politickým stranám, které mají zájem na tom, aby republika byla právním státem jsem navrhl:

Toleranční nebo koaliční smlouva by měla obsahovat minimálně tyto dvě podmínky:

(1) Státní zástupci budou podřízení ministra vnitra. (Dosud ministra spravedlnosti.)

Státní zástupce dohlíží na práci policie. Má nesporné právo a povinnost sdělit soudu o trestném skutku (chování) občana nebo jiného subjektu. Nemá právo takové obvinění zveřejnit dříve, než o tom rozhodne soud. (Protože by se mohl dopustit trestného činu pomluvy bezúhonných občanů.)

(2) Následující paragrafy odstraní nelogické kroky soudních postupů. ANO se smluvní stranou neprodleně prosadí, aby se tyto paragrafy staly součástí Sbírky zákonů.

§ 1. Hierarchické uspořádání poznatků a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

....(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

....(2) Ústava, Listina práv a svobod,

....(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),

....(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

....(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. (Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.)

.................................................................................................

Domnívám se, že žádná strana, která takovou smlouvu uzavře a neporuší ji, neztratí voliče. Naopak, je velká pravděpodobnost, že bude vládnout celé  současné i budoucí volební období.