Otevřený dopis vrcholným představitelům moci soudní, výkonné a zákonodárné. Dokazuji, že soudy vždy nepostupují podle zákona.
Otevřený dopis
Komu: Předseda poslanecké sněmovny
Ministryně spravedlnosti
Předseda Ústavního soudu
Předsedkyně Nejvyššího soudu
Předseda Správního soudu
Předseda Městského soudu v Praze
Předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 4
Naše soudnictví se dosud nedopracovalo k tomu, aby soudci a státní zástupci respektovali práva, která občanovi přidělují Ústava a Listina práv. Soudy ignorují tato občanská práva:
1. Rovnost občanů před zákonem.
Listina práv stanovuje, že nesolventní občan má právo na právní pomoc, nikoliv povinnost být zastupován. Podat dovolání může občan pouze prostřednictvím „osoby s právnickým vzděláním“. Občan bez tohoto vzdělání musí použít služeb třetí osoby. Nesolventní občan je zbaven práva podat dovolání proti rozhodnutí soudu II. stupně. Občan s právnickým vzděláním má rozsáhlejší práva, než občan bez takového vzdělání. Žádný zákon soudci nenařizuje, aby zkoumal vzdělání občana, který se na soud obrací.
2. Občan má právo činit, co mu zákon nezakazuje.
V žádném odstavci zákonných předpisů není občanovi odebráno právo zříci se soudce I. stupně, který vydal své rozhodnutí (Usnesení či Rozsudek). Tuto skutečnost soudy nerespektují. Každé odvolání je v podstatě žádostí o to, aby spor rozhodl soudce nadřízeného soudu. Proto odvolací soud nesmí vracet spor soudci I. stupně.
3. Soudci nerespektují zákony matematiky.
Důkaz opaku byl nedílnou součástí zákona, který platil za Rakouska i v první republice. Totalitní systém upravil znění Občanského soudního řádu tak, že soudci nemají povinnost kontrolovat svá rozhodnutí důkazem opaku. Soudci přehlížejí odkaz na tento důkaz. Jednají, jako by tento důkaz neexistoval. To je pohrdání zákonem.
Základní pravidlo presumpce neviny je pro soudce a státní zástupce kusem papíru, který lze kdykoliv porušovat. Všichni jsme byli svědky, jak bez existence trestného činu (nebo takového činu, který trestný čin dokládá) byla zadržena skupina bezúhonných občanů a dokonce i bývalých poslanců. Nadřazené soudy vůbec neřešily, zda došlo k trestnému činu, a pouze vyjmuly bývalé poslance z trestného stíhání. Trestný čin je nutnou podmínkou k tomu, aby občan mohl být zbaven (třeba dočasně) svých základních občanských práv. Žádný trestný čin v daném případě nebyl zveřejněn.
Listina práv a svobod zaručuje občanovi, že může činit vše, co mu není zákonem zakázáno. Jestliže se občan obrátí na soud a soudce (prvního stupně) vydá své rozhodnutí, je toto rozhodnutí konečné. Ústava jednoznačně praví, že nikdo (ani soudce nadřazeného soudu) nesmí toto rozhodnutí zpochybňovat. Pouze soudce nadřazeného (odvolacího) soudu může toto rozhodnutí změnit. Občan má právo činit vše, co není zakázáno, a proto se může právoplatně zříci dalšího rozhodování soudce I. stupně a požádat, aby spor rozhodl odvolací soud. Tato elementární pravidla nejsou dodržována. Soudci pohrdají právem občana, které mu přiděluje Ústava.
Listina práv stanovuje rovnost svéprávných občanů před zákonem. Stanovuje, že nesolventnímu občanovi je stát povinen zajistit právní pomoc v případech, kdy by bez této pomoci mohl utrpět újmu. Žádnému soudci nepřikazuje, aby zkoumal vzdělání občana, který se na soud obrací. Zákonodárci (zřejmě na návrh Ministerstva spravedlnosti) vtělili do předpisů povinnost, aby byl občan zastupován advokátem. To vede k tomu, že podat dovolání (mimořádný prostředek) může pouze solventní občan. Nesolventní občan je zbaven možnosti podat dovolání. Podat dovolání ke Správnímu soudu sice občan může, ale tento soud mu sdělí, že není v jeho kompetenci rozhodovat postupy soudů v civilních věcech.
Důkaz opaku byl nedílnou součástí zákona, který platil za Rakouska i v první republice. Totalitní systém upravil znění Občanského soudního řádu tak, že soudci nemají povinnost kontrolovat svá rozhodnutí důkazem opaku. Soudci přehlížejí odkaz na tento důkaz. Jednají, jako by tento důkaz neexistoval. To je pohrdání zákonem.
Důkazy k mým tvrzením jsou v Příloze. Popisuji jednoduchý spor, který naše justice nedokázala vyřešit tak, aby rozhodnutí byla v souladu s Ústavou, Listinou práv a zákony matematiky.
Všichni víme, jak dlouho trval civilní spor brněnských studentů s vedením fakulty (po sametové revoluci). Viděli jsme, jakým hrubým způsobem a jak dlouho byly zadržovány osoby údajně spolčené v případu bývalých poslanců.
Na základě těchto zkušeností prohlašuji, že pohrdám soudy české republiky.
Domnívám se, že současná situace by šla rychle a bezproblémově odstranit. Stačí soudcům a státním zástupcům přikázat jednat přesně podle Ústavy a Listiny práv. Definovat, jak chápat termín „zákon“ v nejvyšším smyslu. Definice by mohla znít třeba takto:
Zákon České republiky tvoří hierarchické uspořádání všech zákonů přírodních a matematických věd, nejnovějších poznatků z věd lékařských, Ústava České republiky, Listina práv a svobod, nařízení zákonodárců (Sbírka zákonů) a nařízení institucí a jednotlivců, kteří k tomu mají oprávnění.
Kdyby ministerstvo spravedlnosti vtělilo podobnou definici do zákona o státních zástupcích, právní postavení občanů by se podstatně zlepšilo. Soudní procesy by se zkrátily. Nemohlo by docházet k ignorování presumpce neviny. Špatné nové právní předpisy by soudci měli korigovat, aby nedocházelo ke zločinům na dětech (MFD). Ušetřilo by se na nákladech ministerstva spravedlnosti.
Zákonodárci by se měli zamyslet nad těmito skutečnostmi.
Ing. Karel Januška
V Roztokách, dne 12. 12. 2014
Příloha je na adrese http://kareljanuska.blog.idnes.cz/c/438879/Priloha-k-dopisu-ministryni-spravedlnosti.html
