Upozorňuji na největší rozpory mezi zněním Ústavy a soudní praxí. Platit daň je v právním státě samozřejmou povinností.
Obchodní rejstřík má přesně popisovat činnost, kterou zapisovatel provozuje, nebo hodlá provozovat.
Placení daní není příjemné žádnému subjektu. Proto zapisovatel hledá cesty, jak minimalizovat povinné odvody. Naši zákonodárci a soudci (občané „s právnickým vzděláním“) si vymysleli zapsat do obchodního rejstříku činnost, která tam nikde není uvedená. Našel jsem firmu, která má zapsáno jako činnost pouze „Služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“.
Obvyklý zápis činnosti velkých firem obsahuje provozování činnosti, která není v rejstříku vyjmenovaná. To umožňuje zapisovateli zbavit se povinnosti platit daň. Stačí, když v hlavní činnosti nevyjmenuje předmět svého podnikání. Podřízené firmy daně platí, ale hlavní akcionář nemusí platit, protože hlavní činnost nemá zapsanou v obchodním rejstříku. Každý subjekt, který má mezi činnosti zapsané „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ s velkou pravděpodobností okrádá stát na daních.
Pane předsedo NKÚ.
Domnívám se, že byste ze své pozice měl nařídit, aby se v obchodním rejstříku nevykytovaly zápisy, které odporují matematické logice, čili zákonu.
Soudci, kteří provádějí takové zápisy, by měli být zbavení soudcovského mandátu.
ing. Karel Januška
