Komentář k nedělnímu pořadu V. Moravce v ČT. Zákonodárcům, představitelům vládní moci, politickým stranám, vysokým školám, občanům.
Ústava předpokládá, že mandát zákonodárce je pro činnost právního státu důležitější, než jeho případné pochybení v občanském životě. Ani trestný čin nemusí poslance zbavit imunity.
Ústava Čl. 27 (4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno.
Naši poslanci místo toho, aby bránili znění Ústavy, zneužívají své imunity, a upírají premiérovi právo, které má mít každý občan. Připomínám Listinu práv a svobod čl. 10: (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
Moderátoři Česká televize i Českého rozhlasu běžně užívají termín "trestně stíhaný premiér". Bohužel, ani bývalí ministři Blažek a Válková nerespektují bezúhonnost občana, pokud soud o vině nerozhodl. Na Letenskou pláň svolávají davy lidu, a veřejně premiéra pomlouvají.
Tisíce lidí je nezákonně podrobených lichvě. I Ústavní soud tuto skutečnost "nalezl". Nějvětší užitek z těchto "zákonných předpisů" mají advokáti. V zákonodárném sboru mají důležité slovo.
Za totality měli státní prokurátoři velké pravomoce. Uskutečňovali politiku "padni, komu padni". Pod "závazným právním názorem" se ocitnuli nejen disidenti, ale také soukmenovci z KSČ.
Poslanci zvolení ve svobodných volbách slepě uskutečňují totalitní praktiky. Státní žalobci jsou vyšetřovatelé s pravomocí, která nemá v naší Ústavě žádnou oporu.
Část poslanecké sněmovny s velkou radostí se touto kauzou zabývá. Státní zástupce (nebo jeho úřad), který obvinění na premiéra vypracoval, by měl uhradit ztráty, které republice vznikly. Každý soud je činnost za úplatu.
V právním státě každý soudce musí odsoudit nespravedlnost. Státní úředníci nesmí občanovi nařizovat, aby platil poplatky, které nemají oporu v zákoně. Pouze soudce může rozhodovat o tom, zda činnost nebo nečinnost občana (nebo instituce) je v souladu se zákonem.
Státní žalobci jsou státními úředníky, pro které musí Ústava platit v první řadě.
Povinností Ústavního soudu je vydat "rozhodnutí", nikoliv "nález". Občan očekává, že každý soud rozhoduje spravedlivě. Jestliže ÚS zjistil nespravedlnost, je jeho povinností zrušit všechny zákonny a soudní postupy, které tuto nespravedlnost způsobily. Nestačí nezákonnost konstatovat.
Rozhodnutí moci výkonné může změnit výrok soudce. "Právní názor" nemůže rozhodovat o spravedlnosti. Občan může činit vše, co mu zákon nezakazuje. Soudci musí tuto skutečnost respektovat, a nařizovat státním úředníkům, aby jednali spravedlivě. Pouze pravdivé výroky soudce jsou spravedlivé.
Státní smlouvy uzavřené za vlády levice musí platit i za vlády pravicové vlády. Posouzení nesmí činit státní úředníci, ale soudy.
Platný Občanský soudní řád je neustále novelizován. Obava z toho, že jeho zrušením dojde k nějaké nestabilitě je zbytečná. Totalitní systém v roce 1963 umožnil soudcům, aby do existujícího sporu přibral dalšího účastníka. Tím porušil zakladní pravidlo "vyloučení třetího". Vůči třetí osobě může být rozhodnutí soudce jak spravedlivé, tak nespravedlivé. Pravidlo "vyloučit ze sporu třetího účastníka" musí být respektované.
Opozice by měla přemýšlet o tom, jak republiku pozvednout, ne o tom, jak se rychle dostat k prebendám, plynoucím z moci výkonné.
Páni senátoři a poslanci, měli byste po letech totality začít budovat právní stát. Postup navrhuji v blogu: kareljanuska.blog.idnes.cz/c/729620/ukoncit-pin-pong-v-justici.html
Ing. Karel Januška
