Dodržování smluv je základním znakem slušného a bezproblémového chování nejen občanů, ale i státu. Na dodržování smluv mají dohlížet soudy.
Pan Sobotka byl jmenován premiérem po dohodě poslanců po volbách. Jeho moc je odvozená od koaliční smlouvy. Koaliční strany (ANO, KDU-ČSL) důvěřivě vložily část svých pravomocí ČSSD. Premiér Sobotka hrubě porušil důvěru voličů koaličních stran. S použitím obecného článku Ústavy na prezidentovi vymohl odvolání pana Babiše z funkce ministra. Nátlak Sobotky na prezidenta by byl oprávněný pouze v tom případě, kdyby požadoval odvolání ministra ze své politické strany. Komentář předsedy senátu i Ústavního soudu byl nedomyšlený, zabarvený stranickou příslušností.
Na rozdíl od politických stran a názorů expertů se ANO zachovalo státnicky. KDU-ČSL se zachovalo jako obvykle. Třetí síla přináší pouze komplikace. Ideální stav by nastal, kdyby vítězem voleb se stala pouze jedna politická strana. Obavy z toho, že by to mohla být KSČM, jsou oprávněné, ale málo pravděpodobné.
Pavel Zemam, jako nejvyšší státní zástupce, žádá poslance, aby vydali poslance Babiše k trestnímu stíhání.
Politickou zodpovědnost za tento krok mají předseda vlády (Sobotka, ČSSD) a ministr spravedlnosti Pelikán (ANO).
Ministr spravedlnosti přihlíží ke krokům svého podřízeného Pavla Zemana a činí jakýsi tajemný úkon, že ho nezbavuje mlčenlivosti. Takový termín lze použít pouze tehdy, kdy se jedná o bezpečnostní ohrožení státu. Zneužívat ho pro odsouzení svéprávných občanů je nemorální a nezákonné. Policie měla veškeré zákonné prostředky ke zjištění skutku (trestného činu).
Poslanci by měli po nejvyšším státním zástupci požadovat odpověď na jednoduchou otázku: Kterým trestným činem (skutkovou podstatou), a kdy se občan Babiš provinil, a jakou škodu způsobil státu.
Ministr Pelikán se nechová jako reprezentant ANO. Dává přednost jakýmsi vnitřním předpisům. Respektoval podjaté rozhodnutí Nejvyššího soudu a přiznal soudcům peněžité odměny. Některým občanům se omluvil za nezákonné rozhodnutí soudu, jiné nechal nadále stíhat.
Každá uzavřená smlouva je vyjádření svobodné vůle partnerů. O jejím vymáhání mají rozhodovat soudy. Zákonodárci („občané s právnickým vzděláním“) přesunuli rozhodování o některých smlouvách do správních úřadů (ČTÚ, samosprávy). Tak by žádná fungující firma neučinila. Proto je idea řídit stát jako firmu vhodná zejména v těch oblastech, kde se mají řešit nezbytné náklady na provoz státu.
„Závazný právní názor“ je třeba porovnat se spravedlivým, čili pravdivým rozhodnutím. Matematické zákony uznávají všechny vědy. „Právnická“ věda nemůže být výjimkou. Jak dopadá justice, když soudy nerespektují zákony matematiky (neuznávají pravdivý výrok), vidíme neustále. Pouze občané zaháčkovaní na státní správu jsou spokojení.
ČSSD využívá stranického zabarvení senátu a Ústavního soudu k řešení svých problémů. Z Ústavního soudu se stává dovolací soud. Takové soudnictví potřebuje nápravu.
Jestliže se některá politická strana veřejně zaváže k tomu, že její poslanci budou do zákona prosazovat následující paragrafy, má velikou pravděpodobnost, že voliči její závazek ocení. Skončí divadelní fraška hry na právní stát. Příležitost mají všechny politické strany.
§ 1. Hierarchické uspořádání poznatků a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
1. zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina práv a svobod,
3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO)
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním zadržení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.
§ 3. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.
