Domnívám se, že je široká škála možností, jak může paní Jourová obohatit ostatní země EU o naše zkušenosti se spravedlností. Třeba jak lze bezúhonné občany (dokonce některé bývalé poslance) zbavit základních občanských práv a měsíc je držet ve vazební věznici. Pochybuji, že některá jiná země tuto možnost má.
Také rovnost občanů před zákonem je v naší zemi přímo ukázková. Pouze se trochu vyjímají „občané s právnickým vzděláním“. Pro ty také platí rovnost. Dokonce si v zákonných předpisech stanovili, jaké odměny za jejich „práci“ je jim třeba přiznávat. Ostatní občané mají pouze povinnost, jejich služeb používat. Taková zkušenost se třeba v jiných státech také může hodit.
Unikátní je v naší republice vztah justice k ostatním vědám. Nejnovější poznatky ze všech přírodních a lékařských věd bývají zapracovány do zákonných předpisů. Matematika patří do zákona ve všech slušných společnostech. U nás to platilo až do nástupu totality. Ale pak se začalo soudit „podle závazného právního názoru“ a matematika šla stranou. Od té doby naši soudci běžně vynášejí rozsudky, které jsou pro normálního člověka nepochopitelné. Rozsudek, potvrzený odvolacím soudem: „Smlouva, ve které některá ze smluvních stran změní smluvní podmínky, je platná“.
To je příklad, který lze řešit matematikou, která se učí na základních školách. Žáci se učí, že hodnota rovnice se nemění, násobíme-li rovnici nenulovým číslem. Násobíme-li číslem -1, rovnice stále platí (děláme negaci rovnice). V justici se takovému kroku říká důkaz opaku. Každý pravdivý výrok soudce je pravdivý i v opaku. Tato skutečnost je respektována po staletí. „Obžalovaný je vinen, a proto bude potrestán“. Opak tohoto výroku soudce zní: „Občan je nevinen, a proto nebude potrestán“. Oba výroky jsou pravdivé. Opak výroku o smlouvě: „Smlouva, ve které některá ze smluvních stran nezmění podmínky, je neplatná“. Aby smlouva byla platná, musí některá strana změnit smluvní podmínky. Je to trochu zarážející, ale taková rozhodnutí soudců se někdy mohou hodit! Třeba se paní komisařce podaří, aby takové zákonné předpisy platily i v jiných státech.
Také zkušenost, jak lze zacházet s paragrafem uvedeným jak v Ústavě, tak v Listině práv a svobod (Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá), by se v jiných státech mohla použít. Nadřazený soud s klidem občanovi odebere právo zříci se soudce I. stupně a znovu přikáže soudci, aby rozhodl (třeba jinak, ale to je trocha v rozporu s Ústavou).
Poznámka: Úvaha je založena hodnocení procesů z veřejných zdrojů (případ zadržených poslanců, rozhodnutí soudce Paclíka v kauze K. Gott) a z procesů, ve kterých jsem po soudu požadoval rozhodnutí o platnosti uzavřených smluv. Popsáno na http://soudniproces.wz.cz/, http://soudniprocesb.wz.cz/, http://soudniprocesb2.wz.cz/, http://soudniprocesus.wz.cz/, http://dokumentytmobil.wz.cz/).
