Pod termínem Zákon rozumím hierarchické uspořádání všech zákonů matematiky (jsou nevyvratitelné), nejnovější poznatky všech přírodních a lékařských věd, Ústava, Listina práv a svobod, zákonná nařízení (Sbírka zákonů) a nařízení institucí, které jsou zmocněné předpisy vydávat.
Jedním ze základních předpokladů správné činnosti soudů je činit taková rozhodnutí, která jim Zákon předepisuje (slovy bývalé soudkyně ÚS: "Soudci vydávají rozhodnutí tak, že interpretují zákon a interpretovaný zákon pak aplikují"). Ústava je nadřazená všem zákonným předpisům, tedy i zákonnému předpisu O ústavním soudu. Čili i ústavní soudci musí dodržovat Ústavu. Senáty soudců mají takovou pravomoc jako samotní soudci. V Ústavě není rozlišená pravomoc soudců. Každý soudce (senát) má taková práva, která jsou odvozena od postavení konkrétního soudu. Nejvyšší pravomoc má soudce Ústavního soudu, který může zasahovat do právních předpisů vydaných zákonodárným sborem.
Každý soudce musí respektovat článek 82. Ústavy, který předepisuje, že nikdo nesmí nestrannost soudce ohrožovat. V první řadě nesmí žádný soudce rozhodovat takový případ, ve kterém by mohl být napaden z podjatosti (nesmí ohrožovat svou nestrannost).
Bohužel z konkrétních případů mi plyne (ÚS rozhodoval o výši platů soudců, o výši příspěvku na stavební spoření), že soudci ÚS někdy postupovali v rozporu s Ústavou.
